článek se mi líbí - hlavně ta pasáž o tom paradoxu možností - čím víc možností, tím hůř se vybírá
(nejen partnera ale i to ostatní), a o tom že je dneska honba za tím "nejlepším".
To byl nějaký docela starý vtip o tom obchoďáku s chlapy - jakože existoval jakýsi obchodní dům s muži a ženy mohly jedním vchodem dovnitř a jiným zase ven, mohly jít jen dál a dál, ne se vracet, a která vyšla a nevybrala si tak už nemohla zpět. No a v prvním patře bylo napsáno "hezcí muži", ženy si je prohlédly a šly dál, v druhém patře "hezcí a chytří muži", ženy si je prohlédly a šly dál, ve třetím patře "hezcí, chytří a hodní muži", ženy si je zase prohlédly a zvědavě se hnaly dál protože ve čtvrtém patře byli "hezcí, chytří, hodní a zámožní muži" a tak je taky prošly a šly zase o patro výš .... a tam už byl východ. Mělo to ilustrovat to že právě i když nabídka je dobrá, někteří očekávají ještě něco "navíc" a pak ostrouhají...
Ad dohazovač - když jsem dělala v UK au-pair, chodila jsem uklízet k jedné paní a ta trvala na tom že mne seznámí s jinou českou au-pair jež pracovala u její neteře. Víceméně mi vnutila ať jí zavolám abychom se seznámili (myslela si že jsem tam osamělá a seznámení s někým z "domova" by mě potěšilo). No tak jsem zavolala, a ta holčina mluvila o diskotéce, o tenise... no prostě samé věci které mě nezajímaly. I tak ale paní trvala na našem setkání, tak jsme se sešly a kupodivu se z toho vyvinulo docela fajn kamarádství. Takže na náhody se hraje, ne že ne