Vlaďko a Bathory, nesouhlasím s Vámi. Dokážete si představit situaci, že jste nezadané, ale ať přijdete KAMKOLI (do školy, do práce, na sport, do nějakého kursu, mezi kamarády atd.), tak tam prostě NEPOTKÁTE milého a nezadaného kluka, se kterým byste měly chuť vyrazit na rande? Nebo kolem sebe i někoho takového máte, ale nikdy se nedozvíte, že by o vás měl zájem? Já se s takovými názory jako s těmi vašimi setkávám hlavně mezi lidmi, kteří měli štěstí a seznámili se s životním partnerem velmi brzy a náhodou. Ale věřte mi, že existuje spousta milých, hodných, slušných, dobře vypadajících lidí, kteří jsou sami právě z tohoto důvodu. Prostě neměli štěstí, aby někoho potkali náhodou. Ono někdy fakt nestačí jen chodit mezi lidi a rozhlížet se.
Seznamování přes inzeráty má své výhody i nevýhody. Ale když se opakovaně setkáváte s nezadanými lidmi, o kterých víte, že se také chtějí seznámit, tak máte velkou šanci, že dříve nebo později na někoho milého a kvalitního narazíte - třeba i ne na inzerát. (To byl i můj případ. Poté, co jsem absolvovala několikatýdenní "inzerátovací kolo" a dávala si pauzu, o mě projevil zájem dlouholetý kamarád, který stejně jako já velmi chytře pochopil, že pokud se nezačne snažit, tak se v jeho soukromém životě nic k lepšímu nezmění.)
Mně zase přijde neskutečně ubohé, když lidé, kteří touží po partnerovi a rodině, raději zůstávají svobodní a bezdětní, než aby se pokusili partnera hledat i nějak aktivněji - tedy na inzerát. Ještě nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by intenzivně nehledal a dříve nebo později neuspěl. Zato znám pár lidí, kteří zcela zbytečně zůstali sami, protože byli příliš líní a zbabělí na to, aby vzali svůj život do svých rukou, a tak raději čekali, že láska přijde sama, a hrozně se divili, když nepřišla.