Přidat názor k článku Hledám partnera na inzerát: zn. kvalita

Hanči Neposedo, to není otázka tolerance. Já jsem v mnoha ohledech dost nestandardní člověk a odmítám jít proti své přirozenosti, protože vím, že bych pak byla nešťastná já, můj partner i naše společné děti. Partnera jsem vždy hledala dost dlouze a obtížně, protože nejsem typ člověka, který by zaujal kdekoho a mě také kdekdo nezaujme. Nároky na partnera mám hodně vysoké, ale ne nerealistické. A partnera jsem vždy hledala srdcem i rozumem. Měla jsem od útlého věku jasno v tom, jak chci žít, a hledala jsem partnera, který by do tohoto schématu zapadal. Věděla jsem, že mi nikdy žádný chlap nebude stát za to, abych kvůli němu měla méně než dvě děti (samozřejmě nemluvím o situaci, kdybychom děti mít nemohli, tam bychom hledali náhradní řešení), se kterým bych se musela stěhovat daleko nebo dokonce každou chvíli z místa na místo, takže chlap, jehož povolání vyžaduje časté stěhování, pro mě nepřipadá v úvahu, a tak nebudu ani ztrácet čas tím, abych s ním šla na rande, že žádný chlap mi nebude stát za to, abych se přistěhovala do domu jeho rodičů, abych se vzdala svého povolání a byla v domácnosti... A toho je víc. Jsou věci, ve kterých ustoupím ráda, ale jsou věci, přes které nejede vlak.

Protože když jsem pak viděla nebo vídala ženské, které mě litovaly, jaká jsem trapka, protože ony se prostě zamilovaly, protože přeskočila jiskra a ten jejich princ byl prostě naprosto úúúúžasný, ale z něj třeba marně dolovaly druhé dítě, nemohly v klidu zůstat doma na MD