No, já jsem studovala VŠ při pádu našeho socialistického zřízení a studium se skládalo hlavně z dělání revoluce a chození do hospody. Většinu předmětů nám po revoluci zrušili, pak hledali někoho, kdo bude moci učit ty nové předměty, učit mohl vlastně kdokoli, kdo neměl "temnou minulost". No fakt sranda, moc ráda na to vzpomínám.
Můj muž například VŠ nemá a vždycky měl velké pochopení pro moje celoživotní vzdělávání, které zabírá poměrně dost času. Tím, že není vysokoškolák, máme řadu kamarádů, jeho spolužáků, kteří jsou na tom se vzděláním stejně jako on. V práci jsem obklopená téměř výhradně vysokoškoláky. Řekla bych, že idioti jsou v oba skupinách zastoupeni tak nějak stejnoměrně.
No ale co, nějakou VŠ tady bude mít za chvíli vystudovanou skoro každý. Měla jsem tu čest sledovat několik mých známých při studiu na soukromých VŠ a je to tedy k pobavení. Náročného na tom není takřka vůbec nic.
Já zrovna na tohle "sdílení hodnot" kvůli stejnému dosaženému stupni vzdělání nevěřím ani za mák.
Předchozí