Markéto, já jsem měla tu smůlu, že jsem si vybrala těžkou VŠ. (Názor, že těžká není, beru jen od lidí, kteří ji vystudovali v termínu a levou zadní a za celý život jsem poznala jen jednoho takového člověka, který je ovšem jednak výjimečný a jednak natolik soudný, že by to z pusy nevypustil. A ostatní s tímhle názorem posílám bez obalu do řiti.) Nechtěla jsem studovat jen proto, abych měla nějaký titul, ale vybrala jsem si něco, co mě bude opravdu bavit, a snažila jsem si ze školy odnést maximum a ne jen stěží prolézat. Štve mě, když stejný titul dostávají lidé z různých pseudoškol, a že se rozmáhá názor, že vysokoškolské studium je něco, co se udělá levou zadní (i třeba při mateřské, aby se matka při 2-3 mrňousech rychle po sobě doma neukousala nudou) ale co s tím nadělám. A vždy jsem si nejvíc rozuměla s lidmi, kteří to vnímali podobně. Pokud je někdo šťastný se středoškolsky vzdělaným partnerem, tak mu to neberu, ale já si můžu vybrat, koho chci. Ovšem kdykoli řeknu nebo napíšu, že jsem chtěla vysokoškoláka, tak se kolem toho strhnou reakce, jako kdybych napsala, že jsem chtěla někoho s majetkem v minimální hodnotě tří miliónů nebo tak něco. Ach jo.
Předchozí