Ecim, já s Tebou ve všem souhlasím, ale copak myslíš, že někoho přesvědčíš? (jako někoho, kdo si nemyslí to samý, co Ty?) je to o tom, jak je kdo zvyklý řídit / neřídit svůj život.
jsou mraky lidí (možná většina), kteří svůj život neřídí sami, ale nechávají to náhodám a dovolují ostatním lidem a okolnostem, aby řídily jejich život. i pokud jde o tak zásadní věci jako svatba. mám dost kamarádek, které jsou s partnerem v manželství proto, že jim spolu bylo fajn, i když to nebylo od začátku to pravé ořechové zamilování a leccos nesedělo, tak to nechaly plavat (často pod vlivem okolí - jakože měly štěstí, že někoho našly, každý má něco, na to se vykašli a tak). výsledky - tedy kvalita jejich vztahu je často nevalná (věřím, že se to netýká našich spoludebatérek odpůrkyň seznamování přes internet).
do hlavy mi to sice neleze, ale je to tak. je dost lidí, kteří si stěžují na partnera. zpravidla rozhovorem zjistíš, že na vině je jejich pasivita. třeba že se ženy nedohodnou s partnerem před svatbou na finanční uspořádání, nechaly věci dospět tak daleko, že si muž rozhoduje o výdělku sám a jim přiděluje jakýsi obnos na domácnost a teď jim situace nevyhovuje. historik práva by pravděpodobně zkonstatoval, že je to situace odpovídající z pozice práv žen tak ještě feudálním rodinným zákoníkům. má to cenu jim něco říkat? zvlášť v situaci, kdy jsou díky mateřské a péči o děti ve slabší pozici na trhu práce a s partnerem už nehnou?
stejně tak by se dalo hovořit o rozdělení domácích prací a o distribuci volného času mezi partnery.
příkladů znám spoustu. nechápu je, ale respektuju
akorát mě občas nebaví od kamarádek poslouchat litanie o tom, co je všechno na jejich partnerovi špatně.