... mi taky moc nesedí, i když asi vím jak to bylo myšleno (v pozitivním slova smyslu).
Ale trochu to vlastne "patologizuje" tento způsob seznámení, jako že to nejde "normálně/přirozeně", tak se to zkusí takto, "uměle" nebo s nějakou "berličkou", nebo jak to říct.
Tak to ale podle mě není! Protože jak jsem psala výše, podle mě je to, jestli se dva lidi "náhodou" potkají v reálném nebo virtuálním prostoru celkem fuk, pokud zjistí, že si navzájem "sednou" a chtějí spolu žít. Potkat někoho na autobusové zastávce nebo na internetovém serveru není pro mě žádný podstatný rozdíl, ani jedno není "umělé", v obou případech jde o "náhodu". Pokud se z toho vyvine vážný vztah, budou ti dva si třeba zpětně říkat "Jaká náhoda, jaké štěstí, že Ti ujel ten autobus, jinak bys na té zastávce tehdy se mnou nestála...!", nebo (pro mě napposto rovnocenně s první variantou) "Jaká náhoda, jaké štěstí, že si ten večer zrovna zabrousila na internetový server, kde jsem měl svůj inzerát, a odpověděla na něj".