Přidat názor k článku Den ve škole Solvik

Nojo. Jenže díky "zdánlivě neužitečným" vědomostem se ve školách mimo jiné trénuje paměť a vytváří se logická síť poznatků, do které se mohou mnohem pohodlněji usazovat ty skutečně "užitečné" vědomosti pro život. Nemůžu pochopit vyšší matematiku bez mechanického nadření násobilky, nemůžu pochopit kouzlo básně, když jejím slovům nerozumím. Bez doblba opakovaných gramatických pravidel se cizí (ani mateřský) jazyk prostě nenaučíš; bez tisíckát procvičené perspektivy nenamaluješ dobrý obraz. To za prvé.
Za druhé je sice krásné, že učitel nepřednáší, co ho samotného nebaví, a děti se neučí, co je skutečně nebaví - ale ruku na srdce, kdo celý život, celé dny dělá jen to, co ho baví? Mám relativně "svobodné" povolání, dělám to, co jsem si vysnila, když mi bylo deset - ale stejně k tomu patří spousta nudných, ohavných povinností, od vyplňování daňových přiznání přes právě ten dril při studiu jazyků, bez kterých se neobejdu. Nemluvě o domácnosti a dalších povinnostech, které člověk nedělá, aby se duchovně obohatil a podpořil svou zvídavost, ale prostě proto, že je to potřeba, že ho to živí. Nemám nic proti štípání dříví mezi vyučováním, ale silně nesouhlasím s představou, že svobodného jedince vychovám tím, že mu budu dovolovat ignorovat vše, co ho nebaví.
Ani velký Thomas More ve své utopii, která je založená přesně na tomhle - tedy lidé jsou od dětství vychovávání ke svobodě, k lásce k vědění pro vědění, ke vzájemné zodpovědnosti k celku, a proto v dospělosti je pro ně jejich zaměstnání zábavou - si nevěděl rady s těmi nejhnusnějšími povinnostmi, a tak odklízení odpadků, porážení zvířat a podobné činnosti přidělil otrokům.