Přidat názor k článku Příliš mladá matka?

Velmi jednoduše vyjádřeno.:)Vidím,jak se zde diskutuje, byť některé komentáře byly hodně zajímavé, ale cítím skoro povinnost o dovětek: Zde nejde o spiknutí světa, lesbické sklony, piedestaly, nebo dokonce vlastní závist k závistivým osobám. Berte to, prosím, jako glosu. Tento příběh je příběhem tří lidí, jejichž životní linky se ovšem protly a zkušenosti se zde slučují v jedno. Znám dost maminek, které si zažívali velmi podobné příběhy, ale nemluví o tom, některé se dokonce bojí, aby se to právě neotočilo proti nim. Spousta lidí si zde neuvědomuje, jak markantně může změnit člověku život příchod do nového města, kde nemáte k dispozici stabilní zázemí hlubších přátelství ve spojistosti s dalšími faktory.Razantní rozdílnost mentalit od velkoměstké atmosféry po komunitní charakter. Nemá rodinu - nad hlavou v tramvaji ji nestojí opora ve formě maminky, míra aktuálního osamocení,přirozené potřeby se vázat vystupnované ve vyprahlost, nepostřehli jste zřejmě, že hlavní hrdinka nemá problém se svým věkem, nemyslí si, že by věk mohl být překážkou napříč možným zkušenostem, které vás přirozeně posouvají do jiných životních fází, ale vnímá často předsudky právě těch ostatních vůči jejímu věku a vnímá je citlivě, protože je jich hodně a je v tom úplně sama až po uši. Já osobně mohu popsat pracovní zkušenost, kdy jsem už ve velmi mladém věku vedla komunikaci s vysoce postavenými lidmi. A všehovšudy jsme si v týmu nikdo nenalhávali, že se těšíme, až nám naroste maska třicátníků, protože lépe působíte na lidi /to mi připomíná, že jsem nedávno slyšela, jak mi jeden starší pán rozhodně hlásil, že s lidma pod pětadvacet se v práci absolutně nehodlá bavit/. Dennodenně se setkávám s lidmi, kteří ze všeho nejradši čtou bulvár - je to všechno o osobnosti člověka. To přece víme, jen si nenalhávejme, že tito lidé jsou tedy skutečně tak vyrovnaní, že je nezajímá kolik zhubla Hanychová, nebo tedy co nosí sousedka za ohoz. Otázka je, nakolik je naše společnost procentuelně zdravá z postkomunistické výchovy. Protože co se závisti týče - té jsou tady mraky. Stačí vyjet za hranice této země a porozhlédnout se po jiných kulturách. Závist je všude, ale tady obvzlášť. Ale to je jen můj cestovatelský dojem.
Ještě bych chtěla podotknout,jakákoliv přijatá inspirace je z mého úhlu pohledu v podstatě "opičení se", pokud se ta inspirace nerozvine uvnitř, ale pouze zkopíruje. Nemá to ducha.A je pak zapotřebí onu inspiraci dopovat dalšími magazíny. Už malé děti ve škole se často opičí, soutěží, kdo má lepší phone, předhánějí se. A dospělí jsou až velmi často velké děti. Jakmile vběhne do rajonů postarších samic, mladá - ono bohužel stačí někdy jen JINÁ - samice, tak v naprosté průměrné většině stádo poněkud zneklidní. Nechtějte vědět, co se stalo v jiných příbězích, protože byste padli do kolen. A nemusí jít nutně o udávání se a úřady. Na závěr bych chtěla dodat, že hlavní hrdinka všem přeje pokoj. A já přeju pokoj, napříč všem úvahám, hlavní hrdince.