taky bych se připojila, že méně než věkem to je, do jakého místa se člověk dostane a jak si tam sedne/nesedne s okolím. Já mám zas víc dětí (nějaké i v pěstoun. péči) - takže i u docela milých lidí čelím otázkám typu: kdy jste ty děti stihli, jste takoví mladí - nebo to jsou všechny Vaše? No tak jsem se holt časem obrnila,když se s těmi lidmi potkám jednou, tak jim to nemám za zlé, většinou si zvyknou. Pokud jsou to ale potvory, ty se takhle ptají pořád a i hůř, tam to je prostě nepříjemné, tak se časem člověk musí trochu obrnit.
A je pravda, že kde člověk bydlí, tam by chtěl mít přátele - z jednoho bydliště jsme s manželem kvůli nepříjemné sousedce odešli. Prostě na děti (nejen naše i dalších sousedů) útočila stabilně, měla nějaké nervy a prostě se to moc nedalo.
Předchozí