Pro mě velice poučný článek, protože se zabývá opravdu vícejazyčnými dětmi. Moje situace je velmi podobná, mám nějaký zvláštní talent na komplikování si života. Já na dcerku mluvím česky, parner svojí řečí, já s parnerem máme jako společný jazyk angličtinu, ovšem žijeme v další zemi kde se mluví zase dalším jazykem, takže dcerka má kromě našich 2 rodných řečí a naší společné angličtiny ve školce ještě 4 jazyk.
Trochu mě děsí, že vlastně nemáme žádný společný jazyk (mateřský jazyk toho druhého neovládáme a jazyk země ve které žijeme neovládáme natolik, abychom tak mluvili doma, anglicky je to lepší).
Nevím jak to mám dělat, když jsme všichni tři pohromadě, na dceru mluvím česky, ale partner potom nerozumí, když na něho mluvím anglicky měla bych to dceři všechno překládat do češtiny ... a to stejné parner? Asi dělám chybu, ale když jsme samy mluvím na dceru česky a když jsme všichni spolu někdy i na ni promluvím anglicky.
Zatím kromě batolecího žvatlání nemluví vůbec a s napětím čekám jak ta chudinka malá nakonec začně mluvit.
Předchozí