Jak se dítě stane bilingválnim?

V nakladatelství Fragment leží moje knížka „Kolik řeči umíš, tolikrát jsi člověkem“ pro rodiče dětí, vychovávaných v bilinguálním prostředí.

Žiji ve Švédsku od r. 1968. Vdaná za Dana, 4 děti, dnes dospělé a vysokoškolsky vzdělané, mluvící několika jazyky. Sama jsem „díky dětem“ přišla k fantastickému povolání: vyučovala jsem od r. 1976 jak češtinu jako mateřštinu, tak kromě angličtiny a ruštiny i švédštinu JAKO DRUHÝ JAZYK. V tomto případě terminologie DRUHÝ JAZYK znamená uzákoněná výuka jazyka na úroveň mateřštiny. Sama jsem se tak švédsky naučila.

Když se v r. 1972 narodila moje první dcera, mluvili jsme doma s manželem anglicky. Jako každá maminka jsem pro dítě chtěla to nejlepší - a jak s dítětem mluvit? Přes sestru v poradně jsem kontaktovala dětskou psycholožku, která toho moc o jazykovém vývoji nevěděla. Doporučila mi ale se obrátit na Městskou knihovnu, která mi obstarala odbornou literaturu v angličtině - výsledky dlouholetých průzkumů, jak se děti učí mluvit několika jazyka najednou a co od toho očekávat. Což mne tak fascinovalo, že jsem to vystudovala a učila jsem děti cizinců různého věku i dospělé cizince z různých zemí až do důchodu, a teď pokračuji soukromě.

Děti jsou schopné se naučit několik jazyků současně. Aby zvládly školu v nové zemi, musí ale rodiče dohlédnout na to, aby soustavně jazyk rozvíjely. Vědci, kteří se zabývají touto problematikou, kladou důraz na to, aby dítě mělo vyvinutý jazyk mateřský - což je důležité i pro to, aby dítě mohlo komunikovat s tím rodičem, který jazykem mluví a eventuelně jazyk nové země neovládá na takovou úroveň, jaká je nutná k rozvíjení rodinných vztahů a kontaktů se školou ve školním věku - rodič může velmi rychle ztratit status rodiče, když dítě umí lépe nový jazyk a za rodiče se v dospívání stydí. V různých zemích jsou různé možnosti, jak dítěti ve školním věku s vývojem nového jazyka na úroveň „akademickou“ - potřebnou k zvládnutí vzdělání (základní školy) pomoci. Např. ve Švédsku má dítě právo na hodinu mateřského jazyka týdně a na několik hodin týdně švédštiny jako druhého jazyka, během školního vyučování, jako vlastní předmět. Učitelé tohoto předmětu mají jiné vzdělání, než učitelé švédštiny jako mateřštiny pro švédské děti.

Moje děti doma od malička mluvily se mnou česky a s otcem dánsky. Můj muž a já jsme se seznámili v době, kdy jsem se učila švédsky. Oba jsme mluvili slušně anglicky, tudíž naší „partnerskou“ řečí se stala angličtina. Když jsme po asi 6 letech s ohledem na děti chtěli začít mluvit švédsky, dvě nejstarší dcerky přestaly mluvit - po pár dnech na otázky odpověděly, že mluvíme divně, jako když nejsme jejich rodiče - i když obě švédsky uměly že školky bez problémů. Uměly tedy 3 jazyky na stejně úrovni, jako jejich vrstevníci jazyk jeden. Zůstali jsme tedy během více než 40 let u angličtiny, i když oba švédsky mluvíme jako učitelé na úrovni akademické. Po pár letech jsme zjistili při návštěvě přátel z Holandska, že obě naše dcerky rozumí i mluví anglicky - ještě dříve, než začaly chodit do školy a anglicky se začaly učit.

Dneska je nestarší dceři 39 let. Všechny 4 děti mluví česky (na tak zvané akademické úrovni, studia na Univerzitě v ČR by nezvládly, ale s každodenní češtinou nemají žádné problémy). Na stejně úrovni umí i dánsky. Češtinu studovali všichni na Univerzitě v Lundu jeden rok během svých studií. Ve škole se učili všichni německy. Druhá dcera studovala na Univerzitě v Heidelbergu a v Grazu němčinu, dneska kromě svého povolání socionom vyučuje budoucí učitele na Univerzitě v Klagenfurtu. Němčina na úrovni druhého jazyka - čili 3 jazyky na vysoké úrovni. I druhé dcery mluví německy na vysoké úrovni. Angličtinu studovali všichni čtyři, třetí dcera obhajovala svou disputační vysokoškolskou práci v angličtině.

U děti, které jsou od malička zvyklé na to, že se v prostředí mluví několika jazyky, se dle posledních výzkumů vyvíjí současné několik mozkových jazykových center. Nejen, že se lehčeji naučí jazyky, ale vnímají i kulturní vliv prostředí jiným způsobem. Samozřejmě dítě potřebuje všestrannou stimulaci ve věku, kdy se učí mluvit. Nemíchat jazyky - každý rodič musí používat svůj jazyk a nemíchat slova. Číst, dívat se na filmy, povídat si s dítětem, zpívat. Naše rodina mluvila několika jazyky najednou - já a otec anglicky, stejnou věc dětem každý svým jazykem. Četli jsme jim střídavě každý ve svém jazyce. Švédské prostředí ve školce a ve škole zajišťuje jazyk země, kde žijí.

Samozřejmě tohle vše není tak jednoduché, aby se to dalo popsat na pár stránek do časopisu. Je to dlouhodobý komplikovaný proces, kterému se musí dát důkladně základy a nevzdat to, když se nám zdá, že to nefunguje. I když dítě prochází obdobím, kdy odmítá mluvit „naším jazykem“, což téměř každé dítě prožívá, důsledně pokračovat. I malému dítěti se dá vysvětlit, proč mluvíme jinak, než ostatní, vyzvednout všelijaké klady, které to přináší - babičky a dědečkové, později získávání kamarádů při návštěvách u „nás“, a podobně. Později, když dítě dospívá, i možnosti v zaměstnání - mluvit další jazyk může přinést nové možnosti, které jednojazyční nemají.

Naučit se nový jazyk znamená i splynout s novou zemí. Jestliže jsme jednou zvolili život v jiné zemi, než ČR, musíme se „smířit“ s tím, že ten život nebude stejného druhu, jako kdybychom žili v ČR. Musíme se přizpůsobit. Z našich dětí Češi nebudou, i když emigrujeme se svým partnerem. Nemůžeme jim ztěžovat život tím, že trváme na tom, aby žily jako my sami, aby preferovaly stejné věci, jako my, aby si vybraly českého partnera a podobně. Dítě dospívá v někoho, koho jsme si nepředstavovali? Má na to právo. My jsme mu přece vybrali prostředí, do kterého se narodilo. Nemůžeme mu nalinkovat cestu, jak v tom prostředí jít dál. Naší povinnosti je jim život usnadnit. Můžeme jim dát naší řeč a tu část naší kultury, kterou přijmou za svou.