Jak učím dceru anglicky

Ohledně výuky cizích jazyků u předškolních dětí panují různé názory a i dětští pedagogové a psychologové se liší v doporučení, v jakém věku dítě začít učit. Rozhodla jsem se učit Markétku způsobem co nejpodobnějším tomu, jakým se učila mateřštinu. Dokud Markétce nebyly tři roky, naše cizojazyčné náznaky se spíše míjely účinkem, dcerka byla zmatená, když jsme přešli na cizí jazyk, a nejevila žádnou snahu porozumět. Zpravidla jsem byla při svých pedagogických pokusech usazena rozzlobeně pronesenou větou „Nemluv tak!“ Byla ochotná vzít zavděk pouze oblíbeným Muzzym (televizní angličtinou pro nejmenší).

Krátce po dosažení třetího roku se situace změnila a dítko přestalo být odmítavé, dokonce jevilo zájem o to, jak se která slovíčka řeknou. Podle Lenky Šulové, která přednáší vývojovou psychologii na FF UK, by děti v době osvojování mateřštiny, tedy alespoň do tří let, neměly být rušené cizím jazykem. Je proto možné, že Markétku další jazyk v tomto období opravdu rušil a mátl.

Když už to šlo, začaly jsme zařazovat angličtinu do svých her a oprášily jsme dětská leporela. Zpočátku jsem se snažila dítě přimět k řeči, chtěla jsem, aby Markétka opakovala po mně a reagovala na otázky. Záhy jsem ale zjistila, že to není dobrý způsob. V tomto období se dítě nedokáže učit cíleně a vrůstání do cizího jazyka musí probíhat pozvolně. Důležité je zejména spojení s nějakou zajímavou činností a vlastní aktivita dítěte. Podle amerického lingvisty Stephena Krashena by se osvojení cizího (druhého) jazyka mělo podobat osvojení jazyka mateřského. Je důležité tzv. předřečové období, kdy dítě ještě samo nemluví, ale naslouchá a vstřebává jazyk. Mělo by mít možnost setkávat se s jazykem v různých situacích a při různých aktivitách, spojovat jej s hrami a činností. Optimální je interakce v příjemné atmosféře s člověkem, který tímto jazykem mluví, ovšem bez nutnosti reagování dříve, než je dítě připravené. Později, když již dítě rozumí, je typickou odezvou činnost. Tedy ne slovní odpověď, ale splnění prosby, až později dítě postupně začíná mluvit. Tento postup by měl platit i při výuce dalšího jazyka.

Napadá mě souvislost s teorií vrozené gramatiky amerického lingvisty Noama Chomskyho. Jedná se o to, že děti se již rodí s předpoklady pro tzv. univerzální gramatiku. Jedná se o jazykový vzorec, šablonu, do níž mohou dosadit jakýkoli světový jazyk. Pro porozumění a pochopení jazyka a následné dosazení do šablony pravděpodobně potřebují předřečové období, kdy nemluví a pouze „vstřebávají a dosazují“.

Samozřejmá a spontánní

Nemohu zatím posoudit, nakolik mé dítě využije nyní získaný jazykový potenciál v budoucnu, mohu ale popsat výsledek po necelém roce „hraní s angličtinou“. O prázdninách jsem dcerku vzala s sebou na několikadenní setkání se zahraničními kolegy. Komunikovalo se samozřejmě jen v angličtině a víceméně automaticky jsem přešla na angličtinu i ve styku s ní. Nemohu říct, že by zpočátku nebyla překvapená, ale do nové situace se vpravila skoro rychleji než já. Překvapilo mě, jak rychle se „aktivoval skrytý potenciál“. Dítě se sice během tak krátké doby nedokázalo naučit nová slovíčka nebo mluvit v celých větách, udivovala mě ale její schopnost porozumět, v souvislém celku odhalit známá slovíčka a vydedukovat alespoň přibližný smysl řečeného. Schopnost diferencovat fonémy klesá již od osmého měsíce života, naštěstí ale klesá poměrně pomalu až do puberty. Z tohoto hlediska je Markétka díky svému věku ve výhodě a lze předpokládat, že jednou získaná schopnost rozlišovat fonémy anglického jazyka jí zůstane i v případě, že by jazyk zapomněla a po delší době se k němu vrátila. Souvislost mezi dobou, kdy se jedinec začal učit cizí jazyk a jeho schopností porozumět mluvenému, pozorují ostatně nejen učitelé cizích jazyků u svých žáků, ale sama na sobě i většina lidí, kteří se v dětství cizí jazyk učili. Z tohoto důvodu by se tedy měla výuka zahájit před pubertou. Otázkou, na niž se názory odborníků různí, je pouze přesné časové období.

Někteří psychologové se domnívají, že je vhodnější vyčkat nástupu dítěte do školy a začít s cizím jazykem až po kvalitním osvojení mateřštiny, tedy i čtení a psaní. Jako důvody uvádějí většinou větší zralost dítěte, snazší a efektivnější učení. Osvojené čtení a psaní též poskytuje větší výběr aktivit. Svou roli pravděpodobně hraje i osobní zkušenost s příliš ambiciózními rodiči, kteří ve snaze, aby jejich dítě bylo co nejlepší nebo co nejlépe připravené, ho mohou přetížit a zahltit. Jiní jsou toho názoru, že je vhodné začít s výukou cizích jazyků ve věku předškolním (například Mertina Gillernová, 2003). Kromě již zmíněné schopnosti diferencovat fonémy a zvýšené citlivosti na jazykové podněty vyzdvihují absenci zábran a kontroly - jinak řečeno, děti se nestydí říci něco špatně.

Tohle všechno jsem měla možnost na své dcerce pozorovat. Je velmi společenská a do seznamování se s novými lidmi se vrhla s vervou a nadšením, jaké by jí leckterý pokročilý student mohl závidět. Nejvíce mě ale udivovala samozřejmost, s jakou reagovala na otázky a vybídnutí v cizím jazyce. Někdy reakce nebyla správná, protože zcela neporozuměla, ale vždy byla samozřejmá a spontánní a na dítěti bylo vidět, s jakou dychtivostí cizí jazyk chytá. Doufám tedy, že mé rozhodnutí učit své vlastní dítě nebylo chybné a krom příjemně stráveného času přinejmenším dcerku motivovalo k další výuce.