Děkujeme školko, Terezka už se těší na tábor!

Obzvlášť já, citlivá matka jedináčka, vnímám tuto změnu velmi intenzivně. S naší školkou se budeme obě loučit těžko. Byla prostě skvělá. Přesvědčovali jsme se o tom každý den, a minulý týden obzvlášť.

Naše školka byla, vlastně je, totiž bilingvní. Kromě českých učitelek se tu dětem věnují i rodilí mluvčí, kteří jim velmi zábavnou a hravou formou (metodou Wattsenglish) dostávají angličtinu doslova pod kůži. Děti řádí a ani přitom nevnímají, že se něco učí. Jsem ale věčný pochybovač a angličtinu jsem brala jako bonus, důležité bylo, že se nám dcera vrací ze školky šťastná a spokojená, občasné anglické větičky mi udělaly vždycky radost, ale teprve minulý týden, kdy jsme byli na dovolené ve Skandinávii, jsem mohla plně docenit to, co nám Wattsenglish přinesla.

Terezka jednoho dne u snídaně povídá: Já bych chtěla koupit pohled. Já už se chtěla zvednout a doprovodit ji na recepci. Ale můj manžel v klidu povídá: "No tak si tam dojdi a kup si pohled. Ale nemám tady peníze, tak ať to napíšou na číslo pokoje." Terča odkráčela a za chvíli se, zářící, přiřítila zpátky s pohledem v ruce. "No skvělý," povídám. "A co jsi řekla?" - "No, normálně," zněla odpověď, "Can I have a postcard? A paní mi dala vybrat, a pak říkala, kolik to stojí, tak jsem řekla: I don´t have money, but room number 306." Byla jsem nadšená. O to víc, když nám recepční při placení účtu říkala, jaký dojem na ni Terčina angličtina udělala. Dmuli jsme se s manželem pýchou. Tak, jako každý další den. Terezka totiž s nadšením zaplula do hotelového dětského klubu, ihned se spřátelila s Emily z Londýna a Julií nevím odkud a vytvořily nerozlučnou partičku. Pořád si špitaly a smály se. Naše šestiletá slečna dokonce vyhrála dvě soutěže v angličtině a i "tety" z dětského klubu její jazykové schopnosti neustále vychvalovaly.

Možná namítnete, že to je přeci normální, když dítě navštěvuje dvojjazyčnou školku. Mělo by být, a možná i je, nemám s žádnou jinou metodou výuky angličtiny zkušenost. Wattsenglish ale dokázala s naším dítětem za rok a půl to, co mnoho dospělých nedokáže, přes veškerou snahu, nikdy - zcela přirozeně používat angličtinu jako komunikační prostředek s lidmi z celého světa. A to je bezesporu do života obrovský dar.

O tom, že Terezka se nejen naučila anglicky, ale ve školce byla opravdu spokojená svědčí i to, že s kamarádkou děsně touží vyrazit na letní tábor. Pořádá ho právě Wattsenglish a Terezka se o něm dozvěděla ve školce. Trochu mě tenhle její nápad vykolejil, ale nakonec jsme se s manželem rozhodli, že když má sama chuť vyrazit, nebudeme jí to rozmlouvat. Některé vedoucí tam bude znát, tábor je jenom sedmidenní, tak by ho snad mohla, byť předškolačka, zvládnout. Navíc celodenní pobyt nejenom s českými vedoucími, ale i s rodilými mluvčími bude taky super. Z angličtiny nevypadne. S pobytem u kamarádek na víkend nemá naše dítě vůbec žádné problémy, vždycky si zabalí kufr nezbytností a tajností, já přidám praktické věci typu kartáček na zuby a čisté ponožky a malá vyráží. Tábor je ale tábor - na samostatnost bude určitě náročnější, navíc asi nebudu moci každý den dvakrát volat vedoucím , jestli je všechno v pořádku… Asi budu já ta, která bude mít stýskavou. Tak bych Vás chtěla na závěr požádat, jaká je vaše první zkušenost s tábory, a jak to vaše ratolesti zvládaly? Jinak další informace o táboře najdete na www.wattsenglish.com