Bilingvální děti a rodina: předškolní dítě

Jazyk v začátcích vývoje se musí stimulovat všemi možnými způsoby. Ale jak rozvíjet jazyk v jiném jazykovém prostředí?

Malé děti, které se učí mluvit, se obvykle učí opakováním toho, co slyší. Nejdřív slov. Později se učí celé věty zpaměti. Pro dospělého by tahle metoda mohla také být užitečná - místo slovíček se učit celé výrazy, protože cizí jazyk není možné jen "překládat" - naučené fráze neodpovídají přesně tomu, co člověk chce vyjádřit, na což přijde až v hodně pokročilém stádiu učení se cizího jazyka.

Normální dítě má ve věku, kdy začne školu, dle lingvistů slovní zásobu kolem 10 000 slov. Slovní zásoba ve školním věku expanduje o přibližně 3000 slov ročně, což znamená, ze slovní zásoba dítěte ve věku 16 let, nebo kdy začíná na gymnáziu, je asi 40 000 slov. Dvojjazyčné dítě má určitou zásobu ve dvou jazycích, ale ne vždycky zná slova dvojmo - takhle se to řekne česky a takhle v tom druhém jazyce.

Dítě se učí řeč prakticky už než se narodí. Poslouchá matčin hlas v jejím těle, poznává melodii řeči, kterou mluvíme. Novorozeně tedy má "jazykovou praxi". Když začíná vydávat zvuky, jsou to zvuky, které najdeme ve všech jazycích, ale brzy začnou ty, které v řeči okolí neexistují, pomalu mizet.

Kolem jednoho roku rozeznává mnoho slov, začíná rozeznávat gramatické tvary své mateřštiny. Než vysloví své první slovo, rozumí dítě kolem padesáti slov. Tohle platí pro všechny jazyky a kultury. Samozřejmě jsou mezi dětmi individuální rozdíly.

Mezi prvním a třetím rokem života začíná dítě svůj jazyk používat aktivně. Od prvního slova k prvním krátkým větičkám. Mluví s lidmi, kteří žijí v jeho blízkosti. Nejdůležitější pro dítě je, že mu okolí rozumí. Není neobvyklé, že se roční dítě vzteká, když se snaží něco říct a není mu porozuměno.

Ve třech letech většina dětí říká věty o několika slovech a je schopna mluvit tak, že jim rozumí i jiní lidé, než jejich nejbližší. Během dalších let, než začne školu, zvládne bez problému celou gramatiku své mateřštiny.

Dítě potřebuje získat slušnou slovní zásobu ještě před začátkem školní docházky. Rodiče s dítětem instinktivně mluví hned po narození, od chvíle, kdy na ně dítě poprvé obrátí svou tvářičku. Mluví, čtou, zpívají, hrají si s dítětem, vodí ho do divadýlek, dítě se dívá na dětské programy v televizi, mluví s ním lidé v jeho okolí, a dítě se neustále učí slova v normální běžné každodenní komunikaci. Je svým mateřským jazykem obklopeno na každém kroku. Ve škole se učí plno nových věcí ve stejném jazyce, jeho osobní slovní zásoba exploduje, slov přibývá každým dnem a dítě ve svém jazyce bez problémů přemýšlí o věcech, které vidí kolem sebe a které ho zajímají.

Dítě zvládá základy svého jazyka už v předškolním věku. Ve škole se řeč rychle vyvíjí, slovní zásoba se rozšiřuje během celé školní docházky, a tak to pokračuje během celého života.

Dítě, které se začne učit druhý jazyk až ve škole, nemá stejnou možnost si základy vybudovat. Na děti ve školním věku se rychle zvyšují jazykové nároky. Na nejnižším stádiu školy dítě nemá obvykle s jazykem potíže. Dítě je schopné rychle rozvinout své komunikativní schopnosti v situacích, které dominují interaktivní používání řeči v předškolním věku.

Děti cizinců, které se v nové zemi narodily, nemají stejnou možnost se svou mateřštinu učit. Závisí to velice často na tom, jaké vzdělání mají jejich rodiče.

Mladší a starší děti se učí značně rozdílným způsobem. Malé děti mají větší šanci se naučit řeč bez přízvuku. Může se také zdát, že se učí rychleji, protože nemusí čelit stejným jazykovým nárokům jako starší děti a dospělí. Není od nich očekáváno, že budou používat jazyk ve stejně náročných situacích, ale vystačí si s poměrně omezeným slovníkem.