jak na to

Maminky, ktere tady pisou svoje nazory, jsou maminky, ktere delaji pro svoje deti, co muzou. A to je krasny zaklad.

Ono existuje plno vedeckych praci, ktere se zabyvaji lingvistikou, jak se kdo co uci a proc. Jenze nic neplati vseobecne. Kazdy clovek je jiny, kazdy se nachazi v jine situaci, ktera ovlivnuje to, co vlastne muze nebo nemuze a co jde nebo nejde, a k tomu vsemu se v ruznych rozborech ani prihlednout nemuze. Moje clanky jsou jen jaksi rady, co BY SE DALO; KDYBY...., protoze za cela ta leta, co s tim pracuju, jsem zjistila, ze jedine, co muzu delat, je delat to, co muzu v te ci one dane situaci. Pekne, co? Ale tak to funguje.

V tom prvnim clanku jsem psala prevazne o tom, jak to fungovalo V MOJI RODINE. Ale v rodinach deti, se kterymi jsem tak pracovala, to takhle nefungovalo. Takze jak rodice, tak i ja jako ucitelka DRUHEHO jazyka, jsme delali, co slo.