Která angličtina je „ta pravá“?

Ve chvíli, kdy nám někdo neuzná americké fall, protože by se správně mělo používat britské autumn, asi něco není úplně v pořádku.

Přiznám se, že motivací k tomu, abych pátrala, proč mají české školy „pod kůží“ hlavně britskou angličtinu, byl můj vlastní zážitek se slovy fall a autumn. A pak taky článek na jednom českém zpravodajském webu, který líčil, jak na palubě jakéhosi letadla pasažéři podpálili koupelnu. Přišlo mi to komické, tak jsem chvíli hledala zdroj. Článek byl převzat z amerického webu a milého redaktora asi ve škole nenaučili, že bathroom je v americké angličtině toaleta.

Tomu, že by se ve školách mělo učit hlavně „po britsku“, věří mnozí učitelé. Mluví o tom, že mají přikázáno učit jihoanglický standard, že britskou angličtinu předepisují (dnes již neexistující) osnovy a americká angličtina jim připadá jako slang, „street language“. Ten poslední argument plyne nejspíše z toho, že americkou angličtinu známe hlavně ze seriálů a filmů, které se opravdu odehrávají především na ulici. A tak se nám zdá, že američtina je opravdu hodně pouliční řeč. Stačí si ale chvíli poslechnout, jak spolu mluví mladí Britové v metru nebo zajít do kina na britský snímek Fish Tank, a naše iluze o „Queen English“ pominou.

Mýtus o britské angličtině

Kde se vzal mýtus o tom, že se musí učit „po britsku“? Doporučení učit britskou angličtinu jsem našla pouze v osnovách Obecné školy, které ale postupně s nástupem RVP a tvorbou školních vzdělávacích programů odeznívají, resp. učí se podle nich jen na některých školách a v některých ročnících. „Vzhledem k rozloze a geografické poloze anglicky mluvících zemí má angličtina mnoho zeměpisných variant. Proto je důležité, aby se žáci postupně receptivně seznamovali s co nejširším vzorkem mluveného a později i psaného jazyka. Pro produktivní ovládání však bude na základním stupni sloužit jen model britský,“ píše se ve verzi aktualizované k 1. 9. 2006.

RVP pro základní vzdělávání uvádí pouze požadované výstupy (produktivní, receptivní a interaktivní řečové dovednosti) a o tom, jaká angličtina by se měla učit, se v něm nedočteme. Mgr. Tereza Šmídová uvádí, že výuka britské angličtiny má v Česku tradici. „Je však v pravomoci škol, kterou variantu budou vyučovat (existuje cca 7 spisovných variant anglického jazyka), myslím, že to nikde není stanoveno. V praxi to vypadá tak, že když má učitel jazyka zahraniční zkušenost z dané země, kde narazil na dobrou učebnici jazyka, přiveze si ji a z ní učí, sám také touto variantou mluví. Ale pozor, nejedná se o dialekt. Platí, že pokud má uživatel jazyka britskou výslovnost, měl by používat i slovní zásobu daného jazyka a neměl by varianty mixovat. Pokud žáci znají výrazy i z jiných variant jazyka, je to pro ně výhoda, z které učitel může těžit v hodině,“ uvádí metodoložka cizích jazyků z VÚP.

Že by tedy za zažitým mýtem stála školní inspekce? Jarmila Bílkovská z ČŠI tvrdí, že rozhodně nejde o „výmysl“ inspekčních orgánů. „Rámcové vzdělávací programy ani žádné jiné koncepční dokumenty neurčují, jaká kodifikovaná norma cizího jazyka bude ve školách vyučována,“ říká inspektorka. „Z praktického hlediska – žijeme v Evropě – používáme britské učebnice s britskou normou a učitelé angličtiny si na pedagogických a filozofických fakultách osvojují především britskou podobu jazyka. Proto školy dávají přednost britské angličtině. Žáci by se však v průběhu studia měli z praktických důvodů seznámit s nejrůznějšími podobami cizího jazyka. Moderní učebnice jazyků obsahují rozmanité autentické zdroje, které tento princip podporují,“ vysvětluje Jarmila Bílkovská. A doplňuje, jak se na výuku angličtiny zaměřují samotní inspektoři. „Při inspekční činnosti nesledujeme, zda výuka probíhá v britské nebo americké angličtině. Je však třeba dodat, že podporujeme princip důslednosti, tj. není možné libovolně směšovat prvky britské a americké angličtiny, naopak je třeba obě normy jasně rozlišovat.“

A ani ministerstvo školství nevydalo žádné nařízení o tom, že se ve školách musí učit britská angličtina. „Vyučování britské či americké angličtiny na školách není upraveno žádným předpisem – je tedy zcela v kompetenci učitele, popř. ředitele školy, jaký typ angličtiny zvolí, popř. zda na konverzační hodiny zaměstná rodilého mluvčího s britskou či americkou angličtinou,“ říká Šárka Svobodová z odboru vnějších vztahů a komunikace MŠMT ČR.

Co vybereme, toho se držme

Podle kompetentních institucí se tedy škola nemusí bát učit americkou angličtinu. Pokud má učitele, který ji dobře ovládá, proč ho nutit, aby učil „po britsku“. Podle odborníků z jazykových škol a z center, kde je možné skládat mezinárodní zkoušky (PET, FCE, CAE…), je ale třeba, aby byl studentův projev konzistentní, prostě aby „neskákal“ z jedné varianty jazyka do druhé. Michaela Malyszová z Akcent International House Prague říká, že při psané a mluvené části zkoušek je možné používat nejen britskou angličtinu – přípustná je např. americká, kanadská. „Podmínkou je, že se kandidát drží typu angličtiny v celé části zkoušky. Jinými slovy, není možno použít kombinaci typů angličtiny. Ani k obohacení projevu není možné ‚mixovat‘ britské a americké výrazy.“ Podobně odpověděla PhDr. Helena Očenášková z Jazykové školy hlavního města Prahy (na této škole je možné složit i státní zkoušku). „Při zkoušce je možno používat jak britskou, tak americkou angličtinu. Předpokladem je, že kandidát používá v celém projevu jednotný standard.“ Podobné stanovisko zastává i Britská rada, která podle Pavlíny Matuškové také u zkoušek povoluje americkou angličtinu, ale stejně jako ostatní školy trvá na jednotném projevu.

Důležité je neodradit

To, jakou verzi angličtiny zvolíme, je jen na nás a na našich podmínkách a možnostech. Důležité je ale děti při výuce neodradit a respektovat, že se občas setkají s termínem, který patří „jinam“. „Jedna věc je někam napsat, že se děti receptivně seznamují se širokým vzorkem jazyka, ale že pro produktivní ovládání bude sloužit model britský, a druhá věc je chtít po dětech, aby se vyhýbaly používání těch ostatních,“ říká Mgr. Marek Vít, který učí angličtinu na FF UPCE. „To je zcela nepochopené. Když dítě použije to, s čím se receptivně seznamovalo, přece mu to nemůžeme mít za zlé. A navíc ideální případ je, že se dítě učí anglicky doma, z internetu, z výukových programů… To bychom jim to měli zakazovat?“

Dobré je mít také na mysli cíl, ke kterému chceme děti dovést. Pokud nám jde o to, aby děti dokázaly v cizím jazyce především smysluplně komunikovat, jsme na dobré cestě. Andrea Křížková z Asociace certifikovaných jazykových škol považuje tuto kompetenci za nejdůležitější. „Každý, kdo se učí jakýkoli cizí jazyk, musí být připraven na to, že v reálné situaci nebude mluvit s člověkem, který bude používat stejný jazyk jako jeho učitel. Navíc u angličtiny se mu stane, že bude i často mluvit s cizinci, kteří angličtinu mají jako jazyk komunikace a není to jejich mateřština. Naučit se rozumět ‚různým angličtinám‘ musí být proto součástí jakékoli výuky,“ zdůrazňuje.

Možná vás napadá, zda to není moc vysoký cíl a jak to vůbec zvládnout. Stačí ale najít kvalitní poslechové materiály, kde najdeme dialogy, které anglicky namluvil například Američan a Francouz. Některé moderní učebnice už takové dialogy mají na doplňujících CD a řadu takových nahrávek najdeme na webech nabízejících volně stažitelné podcasty. Ale pozor, základem poslechových cvičení musejí být nahrávky rodilých mluvčích.

Děti, které naučíme, že angličtina má (stejně jako další jazyky) různé varianty a že je důležité, aby dobře chápaly všechno, co se naučí, pak nebudou mít problém domluvit se s indickým recepčním v londýnském hostelu a dokážou si užít oblíbené seriály bez dabingu a bez titulků. A budou vědět, že pokud se jim nějaké slovo „nezdá“, je dobré zapátrat, jestli náhodou nemá i jiné významy. Jako třeba bathroom…