Výuka AJ + 1 zkušenost

Začnu tím druhým - tj. jednou zkušeností. Ne svou, ale spolužačky mého manžela. Je ročník 1972, ve kterém roce dělala státnici z AJ přesně nevím, ale: tvrdí, že napoprvé jí ústní zkoušku nechtěli uznat, neb prý mluvila americkou angličtinou...

No bodejť by ne, když několik let pracovala v USA. Nakonec to dopadlo dobře, státnici má.

Já sama chodím na konverzaci ke Kanaďance. Myslím, že výslovnost neovlivní, ale snaží se nepoužívat "echt" kanadské výrazy. Jednou nám řekla jakýsi tamější výraz pro hrneček, ale nepamatuju si ho

Co je ale horší, je výuka AJ na základních školách jako taková. Mám pořád ještě pocit, že ji učí přeškolené někdejší ruštinářky, nebo přinejmenším učitelky, které sice anglicky umí, ale ani sebelepší metodika jim nepomůže naučit to děti.

Snad je někde lepší průběh výuky, než na škole, kam chodí nejstarší dcera. Podle jejího popisu probíhá hodina asi takto: učitelka přijde do třídy, řekne Good morning children, děti odpoví Good morning Mrs. teacher.

A tím snaha o mluvení v angličtině končí. Dobrých 15 minut trvá, než napíše dětem slovíčka na tabuli a ony si je přepíšou do slovníčků. Pak něco děti přečtou z učebnice, případně se stihne napsat pětiminutovka - jak jinak, než že ze slovíček. A hodina končí.

Na to, že děti mají AJ třetím rokem, neumějí skoro nic. A ty, které nemají to štěstí, že jejich rodiče anglicky aspoň trochu umí, neumějí nejspíš kromě nabiflovaných slovíček opravdu nic. Protože co se nenaučíme doma, to dcera neví.

A tak přemýšlím nad problémem "kvality" učitelů AJ, což je problém v českém školství obecně.

Holka chodí na "konverzaci" ještě do jedné jazykovky, doufám, že aspoň tam s nimi budou zkoušet mluvit.

A nám nezbyde asi nic jiného, než časem vybrat dobrou střední školu nebo platit soukromého učitele