Re: Nepochopeni...

Já jsem vystudovala angličtinu pro střední školy (takže pedagogikou pro mrňata jsem nepoznamenaná). Už během studií jsem si vyzkoušela, co to znamená dávat lekce pětiletému dítěti. V té době jsem neměla prakticky žádné zkušenosti, ale založila jsem "lekce" na říkankách a hrách. A jak bylo zmíněno, "hmatatelné" výsledky se nedostavily. Nicméně bylo vidět, že holčička "něco" pochytila. Po mnoha letech jsem se pokusila "učit" angličtinu svou vlastní dcerku. Tehdy jí byly asi dva roky a naprosto jsem narazila. Zkoušela jsem jen pojmenovávat pár hraček. Ujalo se pouze jedno slovíčko "baby". Brzy mi ale dala jasně najevo, že o angličtinu nestojí. Když jsem na ni promluvila anglicky, řekla mi, že se jí to nelíbí, ať na ni tak nemluvím. Zlom nastal asi dva měsíce před jejími třetími narozeninami, kdy jsem navázala uzší vztah s anglicky hovořící paní. Dcerka ji se mnou několikrát navštívila a přestože anglicky neuměla a neumí, bylo vidět, že nás při rozhovorech poslouchá. A strašně se jí zalíbilo slovíčko "bye" a "hello" :-)) Bohužel jsme se přestěhovali, narodila se nám druhá dcerka, starší začala chodit do školky, a nám na angličtinu nevychází čas. Vím ale, že pokud bychom najely na "systematičtější výuku", určitě by už dcerka neprotestovala. Opravdu nemůžeme očekávat, že děti budou v cizím jazyce komunikovat, pakliže nepocházejí z dvojjazyčné rodiny. Ale určitě budou ve výhodě oproti ostatním dětem, které nikdy daný jazyk neslyšely. Myslím si, že každé málo je lepší než nic.