bilingvální

mi přijde strašlivý výraz... nemělo by být bilingvní (nerejpu, ptám se - sama nevím).

U nás - oba jsme Češi, žijeme v Kalifornii, děti se tu narodily. Než začaly chodit do školy, byla hlavním jazykem čeština. V angličtině měly horší slovní zásobu i gramatiku.
Teď chodí do školy druhým a třetím rokem a obrátilo se to. A to doma mluvíme česky. Dlouho procházelo to, že děti automaticky se mnou mluvily česky - protože mě moc neslýchaly mluvit anglicky (máme českého autoopraváře, slovenskou pediatričku, české a slovenské kamarády...) a tak nějak automaticky se mnou mluvily mým jazykem. Teď už ale "ví", že mluvím anglicky (pracuju ve škole, slýchají mě mluvit anglicky častěji než před tím) - a navíc sami mezi sebou používají spíš angličtinu než češtinu.
Takže místo systému že s jednou osobou se mluví jedním jazykem, se snažíme zavést že "doma se mluví česky".
Zatím se nijak moc necukají, ani před kamarády - jsou ale zvyklí. Když tak probírám jejich kámoše, tak se obávám, že "čistokrevného" američana bych nenašla. ALe oni jsou na naší škole vůbec zvláštností. Kamarádi našich dětí jsou Japonci, Litevci, Rusové, Chorvati, Indové, Němci... a různé kombinace výše jmenovaných (kdy rodiče jsou sami namixovaní)... takže situace, že rodiče mluví s dítětem jiným jazykem a v angličtině mají přízvku, jsou úplně běžné a naše děti je nevnímají jako nic zvláštního - prostě tak to v rodinách funguje

Veselých příhod mám několik - třeba zhruba dvouapůlletý synek si hrál zatímco jsem mluvila s jeho učitelkou ve školce - a on pokračoval ve hře, ale překládal co říká učitelka do češtiny - řekla bych, že velmi automaticky a bezděky, samozřejmě na úrovni 2,5 letého dítěte...

MOje dcera zase má tendenci opravovat naší anglickou výslovnost - tuhle ale začala opravovat i naší ruskou sousedku )

A když u nás byli známí z Anglie (u nich je to taky maso, moje kámoška se narodila v Argentině Skotským rodičům, tam vyrůstala do pěti let, pak se přestěhovali do Brazílie, kde nakonec na VŠ vystudovala němčinu. Její manžel je Němec, ale znají se přes klub esperantistů . Ona za rodnou řeč považuje portugalštinu, ale žije v Anglii) - tak naše a jejich děti zase objevovaly rozdíly mezi americkou a britskou angličtinou. Od výslovnosti (zíbra x zebra, tomato x tomejto) až po významové věci (gas x petrol, shop x store) a byli celý divoký z toho, že sice mluví stejným jazykem, ale je to JINÝ. Do toho můj manžel začal odpovídat německy a moje kámoška rozumí česky - no jazykový chaos.