To "triviální" je asi míněno ve smyslu...

... že je všeobecně známo, že by se to pokud možno tak dělat mělo (tedy mluvit důsledně svým jazykem).

To vůbec neznamená že je to v praxi lehké! Přesně jak píšeš, rodiče jsou často pod tlakem i ze strany vlastních dětí, aby svým jazykem nemluvili, a je dobré když má člověk jistotu, proč to dělá a chce v tom setrvat. Ony i ty děti to časem ocení, ale tou "konformistickou" fází, kdy chtějí být jako všichni, splynout s davem stlůj co stůj, tu mají snad všechny. I já si pamatuju jak jsme se ségrou jednu dobu nechtěly mluvit česky a bylo nám až trapné, když u nás byli babička s dědečkem a promluvili, když jsme měli na návštěvě třeba kamarádku... Ale už o několik málo let později je člověk už naopak hrdý na cokoliv, ci má a umí navíc...