Jitko, to ohl. těch mladších dětí...

... mě zaujalo - jak píšeš:

"V bilingvalnich rodinach je take zajimave, ze mladsi deti mluvi materstinou hur, nez starsi, nektere vubec ne. Vedi, ze jim okoli rozumi, tak se tolik nenamahaji. I vic michaji jazyky, nez nejstarsi. Nektere proste mluvi jen jednim jazykem, druhy ovladaji pasivne, ale nepouzivaji, az kdyz prijdou na to, ze je to z nejakeho duvodu vyhodne."

No u nás to tak je, ale upřímně řečeno tomu zrovna v našem případě moc nerozumím... Jak jsem psala někde níže, já sama jsem už dvojjazyčná (ČJ-NJ) a tím pádem nepřipadá v úvahu, abychh s dětmi mluvila jen jedním jazykem (když mám přece dva). Problém je ale ten, že čeština pak převládá a s tou dvojjayčností to jaksi vázne... Když byli kluci malí, bylai mi bližší čeština, němčina se mi při mluvení na miminka tak nějak příčila, pořádně jsem s ní začala až když bylo staršímu tak přes dva roky. To se zrovna narodil mladší. No a tím pádem vlastně němčiny slyšel od mališka víc, byť mimochodem, když jsme třeba šli na nějakou NJ akci pro malé děti, nebo jsem sama něco zorganizovala. Když mladšímu bylao asi 2 a půl. brala jsem ho i sebou do bilingvní školky, kde jsem jednu dobu vypomáhala - a kde jsem mluvila jen německy. Tak nerozumím tomu, proč mladším dnes rozumi německy (zdánlivě????) hůř a je méně ochotný mluvit...? Čekala bych to nastejno nebo spíš naopak...