Tohle se taky stava problemem.
Jak na dite mluvit v pritomnosti ostatnich, kteri rec neovladaji.
Muze se to resit tak, ze s ditetem mluvime konsekventne svym jazykem a ostatnim prekladame - otci, rodine. Samozrejme je to narocne a unavne. Ale okoli si postupne zvykne. Kamaradi mych deti se ze zacatku pozastavovali, proc nemluvim s nasimi detmi stejne, jako s nimi, a po kratke dobe uz ani nemeli zajem o preklad - nijak se jich to obvykle ani netykalo. Tatinkovi vzdycky nekdo vysvetlil, ocem mluvime. Tchyne mluvila zakernym danskym dialektem, ktery je tezko srozumitelny, takze brzy pochopila, ze nejake rozsahle konversace se mnou a s detmi nebudou - dialekt se lisi od dialektu v okoli Kodane a ani jeji kodansky zet ji nerozumel a ona jemu taky ne. Takze problemy s pribuzenstvem byly vyreseny.
Tohle si musi kazda rodina rozhodnout sama. Jestli ma "privdana" maminka odvahu a moznost, pochopeni u rodiny sveho partnera, muze si stat na svem a s ditetem cesky mluvit. Obvykle to ale neni nijak jednoduche, tchyne rady "resi" a maji nazory, ktere nejsou nicim podlozene, a mlada maminka pro klid v rodine radeji ustoupi. Konfliktu na jinem poli muze zazit i tak dost.
Předchozí