Je fajn slyset, ze je porad spousta rodin, kde ceske matky mluvi na deti svym jazykem.
V posledich letech jsem potkala nescetne mnozstvi tech, ktere to nedelaly a dodneska jsem nedokazala pochopit proc. Ale tak to je jedno, to neni moje vec.
Taky jsme 3 jazycna rodina. A souhlasim s autorkou, ze je to vetsi zatez na disciplinu rodicu nez na deti. Ale jsem presvedcena ze to za to stoji.
U nas zatim deti neprotestuji, a s kazdym z nas mluvi tim ""spravnym"" jazykem. Ja tedy mluvim vsemi 3mi aktivne a manzel mym jazykem aktivne velmi malo, ale rozumi velice dobre, takze takovy ten problem ze by se mohl citit divne a vyloucen z diskuse, tak ten nastesti nehrozi. Resp postaral se o to, aby do toho nezklouznul.
Co se tyce zpozdeni reci u malych deti, tak jednu dobu jsem myslela, ze k tomu dochazi u starsiho ditete. Meli jsme totiz na srovnani v rodine dite, ktere ve 12-14 mesicich skladalo vety. Ale casem jsem pochopila, ze to je spis vyjimka, a spousta jednojazycnych deti zacina mluvit pozdeji. Dcera zacala se souvislejma vetama v 22m a to jsem si myslela, ze je zpozdeni ha ha. Dnes uz vim, ze je to naprosto v prumeru. Mladsi taky tak.
CO mne osobne tesi, ze se deti tu svoji vyjimecnost nesnazi ve skole nejak schovavat. Spis naopak, vsichni to o nich vi, a dokonca jsem zaslechla i nejake ""lekce"" pro kamarady ;-) Minuly mesic mi zrovna rikala nova ucitelka od dcery, ze cela trida se zasadne vzajemne zdravi AHOJ
a to vim pozitivne, ze dalsi ceske nebo slovenske dite ve skole neni.