Přidat názor k článku Přirozená výchova dětí - oč jde?

Jo, já také myslím, že se tok našich myšlenek v zásadě nerozchází. To hlavní asi je, že ne všechny metody jsou vhodné pro všechny děti.
Ještě jeden příklad mě napadl - synek má v několika posudcích shodné hodnocení: neschopnost poučit se z vlastních chyb. Učí se opakováním správného postupu. Velmi zhruba řečeno je schopen si třikrát ve dvou dnech sáhnout na rozpálená kamna, aniž by to na jeho chování mělo nějaký výsledek. Jedinou cestou je nadrilovat s ním, jak se chodit kolem kamen a jaký odstup zachovat, aby si na ně náhodou nesáhl. Copak kamna, to je nic; ale totéž má v jednání s lidmi. Tedy může desetkrát zvolit špatný postup a obrazně řečeno se spálit, když se chce zapojit do hry - přiběhne, vytrhne kamarádovi míč a začne si s ním házet, kamarád se vzteká a místo hry je tu kolize - ale nepoučí se z toho a nezačne se chovat jinak. Musí s ním někdo být a nacvičit s ním, že pokud přijde a slušně požádá, dostane se mu pozitivní odezvy. Spontánně na to nepřijde.
Což, mám pocit z téhle diskuse, je jedna ze strategií Montessori: nechat děti, aby se samy poučily ze svých neúspěchů a samy došly k poznání, jak věc dělat správně, ať už se jedná o vkládání písmen do otvorů nebo o rozhovor se spolužákem. Ale prostě některé děti na tohle nejsou zralé nebo toho nejsou schopné a pak v takovém "volném" režimu trpí víc (a s nimi jejich okolí), než kdyby je učitelka obrazně i skutečně vedla za ruku a nařizovala - teď uděláš tohle, a teprve potom támhleto.