Přirozená výchova dětí - oč jde?

Nejčastějí mýty o pedagogice Montessori

Mýtus č.1: "Montessori je nejlepší alternativní výchovně vzdělávací systém."

Někteří lidé, kteří se věnují výchově dětí touto metodou, si možná myslí, že je to jediná možná cesta vzdělávání dětí. Také si myslí, že Montessori pedagogika je dokonalá. Ano, jde o velice dobrou vzdělávací metodu, ale každý rodič a pedagog se musí svobodně rozhodnout, jak bude k výchově dětí přistupovat. Měl by mít možnost rozhodnout se, co je pro něj a děti nejlepší, kterou cestou chce jít. Vybere-li si Montessori, má obrovské možnosti. Jestliže ne, nic se neděje. Existuje množství jiných cest. Kvalita se vždy pozná dle výsledku.

Mýtus č.2: "Děti v Montesori třídách si dělají, co chtějí."

Svoboda je jedním z klíčových principů a pojmů v Motessori pedagogice. Neznamená ale, že si člověk může dělat co chce. Svoboda panující v Montessori třídách je svoboda založená na pravidlech a hranicích, které všichni, děti i dospělí, mají respektovat. Tyto pravidla vznikají společně, děti jsou tedy jejich spolutvůrci, pravidla jsou jejich vzájemná dohoda, jak se chovat, aby nám bylo společně dobře.

Jde o svobodu, která děti učí nést odpovědnost za svoje činy. Děti se učí samostatně rozhodovat podle možností, které jsou jim dány k dispozici, a tím formují svoji osobnost.

Mýtus č.3: "Učitelé jsou přísní, vážní, málo citliví a málo milující."

Učitelé v Montessori třídách se s snaží k dětem chovat s respektem a úctou. To, že děti neoslovují sluníčka nebo berušky, nýbrž prostě křestními jmény, neznamená, že by děti neměli rádi. V Montessori třídách se mezi učitelem a dítětem vytvářejí respektující vztahy. Důležité místo má empatická komunikace bez posuzování, odsuzování a hodnocení. Zkušenost je nesdělitelná, proto je potřebné, aby dítě samo poznalo chyby a mělo možnost je napravit. Tím se stává nezávislým člověkem na autoritě dospělého, získává pocit, že je jedinečnou a svobodnou bytostí. Neexistuje hlubší důkaz lásky než respekt vůči našim dětem. Láska spočívá v přijetí. Milovat dítě znamená přijmout je takové jaké skutečně je, s jeho chybami i prohrami a být schopný mu pomoci, když nás k tomu samo vyzve nebo když vidíme, že si samo neví rady.

Mýtus č.4: "Děti v Montessori třídách jsou příliš individualistické a nejsou schopné sociální interakce."

Je pravda, že Marie Montessori ve svých principech respektovala samostatnost a individualitu dítěte. Individuální svoboda je potřebná k formováni charakteru, myšlení, citů a vůle. Maria Montessori ale také přikládala velký význam sociální interakci mezi dětmi. Dítě vykonává činnost, kterou si svobodně vybralo velmi soustředěně, nenechá se nikým a ničím vyrušovat. Dochází k tzv. polarizaci pozornosti. Avšak po procitnutí z velkého soustředění, začne dítě velmi intenzivně pozorovat svoje okolí a projevovat zájem o svoje vrstevníky, chce si povídat o tom, co dělalo, co se naučilo. Když se chce někdo zapojit, začít spolupracovat s kamarádem, jediné, co je potřeba udělat, je požádat o dovolení. Bez zbytečných hádek a bez toho, abychom si věci vzájemně brali či bez toho, aniž bychom druhým vnucovali komunikaci s námi. Děti se učí zacházet s věcmi opatrně, nosit je v obou rukách a pracovat bez zbytečného hluku tak, aby nerušily ostatní. Skrze hezké zacházení s věcmi se učí hezky zacházet s lidmi i sebou samým.

V Montessori třídách se často využívá projektové vyučování, při kterém je vzájemná kooperace nezbytná. Pokud by si děti z předešlé práce s Montessori pomůckami neodnesly vzájemný respekt a toleranci k ostatním, těžko by nějaký společný projekt mohl vzniknout a fungovat.

Mýtus č.5: "Montessori pedagogika je náboženství."

Marie Montessori byla katolička, což se projevovalo i v její práci. Víře v Boha přikládala velký význam. To však neznamená, že všichni, kteří se chtějí věnovat Montessori pedagogice, musí být nábožensky založení. Maria Montessori respektovala náboženskou svobodu druhého člověka. I zde platí princip volby - každý se může rozhodnout, jestli půjde cestou víry nebo jinou cestou.

Mýtus č.6: "Montessori je drahé."

Na prvním místě stojí respektování principů výchovy a ztotožnění se s filozofií systému. A pomůcky? Je pravda, že originální pomůcky od světových výrobců jsou drahé, ale dají se různě nahradit a třeba doma je vůbec nepotřebujeme. V každé domácnosti se najdou misky, džbánky, lžíce, krabičky s různými uzávěry, fazole, kaštany, voda… I s tím si děti vystačí. Mohou přesýpat, přemísťovat, šroubovat, přelévat. Na nácvik zapínání knoflíků nepotřebujeme drahý zapínací rám. Stačí pyžamová košilka a můžeme začít. A kdo již má tyto, jak jim Montessori metoda říká - aktivity praktického života - za sebou, může si hodně pomůcek vyrobit sám. Děti s tím rády pomůžou.

Mýtus č.7: "V Montessori existuje jen málo příležitostí pro tvořivý rozvoj dětí."

V Montessori pedagogice stojí na prvním místě práce s didaktickým materiálem, ale tvořivá činnost zabírá neméně důležité místo. Děti v Montessori třídách si tvoří prostředí, ve kterém žijí. Kdo chce pracovat, pracuje, kdo chce vystřihovat, vystřihuje. Děti mají volně k dispozici nůžky, lepidla, barvy a různý materiál potřebný k vyrábění. Každí ví, jak všechny tyto věci používat - správně, bezpečně a tak, abychom zbytečně neplýtvali.

(Přehled sestavila Veronika Posar)