Re: Jaké máte zkušenosti se spoluprací s rodiči?

Děkuji, těším se na další názory. Já určitě nezatratila metodu, to opravdu nejde na základě jedné zkušenosti. Ale přemýšlím o tom, zda-li je česká společnost na tuto metodu zralá. Mimojiné má učitelka dítě neustále diagnostikovat, aby poznala jeho senzitivní období a potřeby.... bohužel se prostě v mém případě stalo, že učitelka vydiagnostikovala problematickou matku a já s tím ale opravdu nemohu souhlasit. (např. si syna nechávám čtvrtky a pátky doma, protože mám ještě jednoho mladšího, tak aby byli spolu a abychom byli všichni spolu a mohli se sobě věnovat, jinak podnikám)... Jak ale mám této osobě dítě znovu svěřit? Můj syn je totiž strašně citlivý a opravdu se choval ve školce strašně, také v hrozném stavu jsem si ho vyzvedávala, ale ty důvody jsou různé a já tomu přítomna nebyla - nejsem ve školce, byla jsem tam jenom jeden den. Např. pokud se týká pozornosti, tak můj názor je, že si ji vyžadoval, ale ne proto, že by jí měl doma málo, naopak jí má dle mého názoru hodně a je na ni zvyklý a ve 28 dětech na třídu se s tím prostě špatně pracuje. Není to ale důvod k tomu udělat z nás špatné rodiče... A tak prostě jenom přemýšlím, jestli je společnost na tuto odpovědnost připravená, protože dokud bude běžný přístup "my" X "oni", pak není možné partnersky spolupracovat a možná je pak opravdu lepší volit školku, kde prostě děti jenom jsou bez diagnózy, možná jim to ublíží míň... Dávám to k diskusi, protože mě to opravdu trápí...

Dle mého názoru mají i ostatní rodiče výhrady k naší učitelce, ale na malém městě se to těžko "vyříkává", pokud není prostor pro dialog nastaven tak, že se to neobrátí proti dotyčnému třeba tím, že se bude učitelka na dítě ještě více zaměřovat a vypozoruje přesně to, co potřebuje vypozorovat a pak to rodiči "vrátí" na osobní konzultaci. Jak pak dítě do takového prostředí dát?