Re: Není Montessori jako Montessori

Já to chápu. Vtip je v tom, že první uvedená věta v praxi funguje lépe. Člověk má pak větší chuť chybu hledat a příklad opravit.
Zkusím to ještě jednou. Odcházím z domu a nechám otevřené okno. Manžel přijde přede mnou a po mém návratu řekne: "Když jsem přišel, bylo otevřené okno." V tomto případě nebudu mít potřebu se proti tomu ohrazovat jako kdyby mi řekl: "Zapomněla jsi zavřít okno." Takhle se to nezdá, ale když člověk celý den slyší - zapomněla jsi, neudělala jsi, špatně jsi spočítala, už to jednoho otráví.
Nedávno jsem se bavila se švagrovou, že její syn komanduje kamarády. Že to mám dobré, že moje dcera tu potřebu nemá. Zmínila jsem, že je to tím, že ona to doma neslyší. Na to byla odpověď, že ono to vlastně ani opravdové komandování není, jen věty typu - "musíš...", "nesmíš...", "pojď..." "udělej..." Pak už jsme se o tom dál nebalvily. Načež při odchodu přišla dcera ke svému bráškovi a podávala mu jeho knížku se slovy: "Tady máš knížku." Neřekla: "Vem si knížku." Ani: "Zapomněl jsi tam knížku." Maličkost. Banalita. Ale možná taky důvod, proč ona děti okolo sebe (včetně svého bratra) nijak nekomanduje.
Mimochodem, tohle už není tolik o samotném Montesssori, ale o respektujícím přístupu, který Montessori také využívá.