Mateřství mění ženský mozek

Pro novopečenou matku či otce představuje rodičovství razantní změnu života, přeuspořádání žebříčku životních hodnot a nepřebernou plejádu zcela nových zkušeností a zážitků. Mozek rodiče se zdaleka nemění jen informacemi, jež se do něj hrnou. Detailní vyšetření prokázala, že mozek matek prodělává i anatomickou a funkční přestavbu.

Matky jsou bytosti milující, starostlivé, obětavé. Jen tak mohou zajistit svému dítěti jak fyzický, tak i duševní rozvoj. Mozek matky pracuje odlišně od mozku ženy, která děti nemá. Už během těhotenství dochází v mozku nastávající matky k mnohým změnám, jež neurologové považují za přípravu na dlouhou a náročnou životní roli rodiče. Vlastní porod formuje funkce mozku širokým rejstříkem hormonálních změn. Organismus rodičky je zaplaven estrogeny, oxytocinem, prolaktinem a dalšími bioaktivními molekulami ovlivňujícími nejen základní fyziologické funkce, ale také činnost mozku. Změny funkčního stavu mozku jsou tak zásadní a nápadné, že neurologové zhusta užívají pro popis této změny termín „mateřský mozek“.

Skrývají se v pozadí vzniku „mateřského mozku“ i změny v anatomické stavbě tohoto orgánu? Výsledky týmu vedeného mladou korejskou lékařkou Pilyoung Kimovou z newyorské Cornell University zveřejněné v časopise Behavioral Neuroscience dokazují, že tomu tak opravdu je.

Vědci získali pro spolupráci na výzkumu celkem devatenáct matek, jejichž mozky podrobili důkladnému průzkumu magnetickou rezonancí s vysokým rozlišením. První snímky pořídili už tři týdny po porodu. Další vyšetření magnetickou rezonancí následovalo s odstupem 3 až 4 měsíců. I za tak krátkou dobu bylo u všech žen jasně patrné zvětšení objemu šedé hmoty ve středním mozku, v temenních lalocích a v prefrontálním kortexu. Nárůst šedé hmoty se týkal i významných center středního mozku, jako je hypothalamus, substantia nigra a amygdala.

Odhalení růstu některých struktur mozku matek je pozoruhodné už proto, že v lidském mozku za normálních okolností k tak rychlým a rozsáhlým změnám nedochází. Další zajímavá souvislost se ukázala, když vědci otestovali vztah matky k jejímu novorozenci. Čím pozitivnější byl vztah matky k dítěti, tím markantnější zvětšení struktur mozku vědci zaznamenali. Růst mozkových center má tedy zjevnou souvislost se vznikem stavu označovaného jako „mateřský mozek“. Posiluje v matčině mozku ty funkce, které jsou důležité pro vznik pevné vazby matky na dítě a pro péči o něj.

Mateřství a čich

V hypothalamu se nacházejí četná centra pro řízení životně důležitých fyziologických procesů. Tato centra regulují příjem potravy, udržují stálou tělesnou teplotu a řídí reprodukci. V některých hypothalamických centrech dochází ke změnám aktivity už před porodem. Ze studie týmu Pilyoung Kimové vyplývá, že narození potomka vytváří nárůstem hmoty hypothalamu příhodné podmínky k tomu, aby aktivita této části mozku zůstala na vysoké úrovni i po porodu. Matka je tím připravována na nároky, které na ni bude klást výchova potomka. Posiluje se motivace k péči o dítě a zároveň se mozek dostává do stavu, kdy matku péče o dítě naplňuje a uspokojuje. Tento trend je dále posilován, pokud matka považuje svou péči za úspěšnou.

Zvětšení a posílení aktivity neuronů v substantia nigra a v amygdale zřejmě souvisí se změnami chování žen po porodu. Tato centra zpracovávají emoce. Na jedné straně jsou významná pro navození pocitů uspokojení, na druhé straně je dobře prozkoumána jejich klíčová role při vzniku pocitů strachu a úzkosti. U zvířecích matek se po porodu dramaticky zvýší odolnost vůči stresu a otupí se přirozená bojácnost. Tyto vlastnosti se uplatní například při obraně mláďat před dravci a šelmami.

Při kontaktu matky s dítětem hraje vyznanou roli čich. Člověk má tento smysl vyvinutější, než jsme běžně ochotni připustit. Matky v tomto ohledu vynikají. Už pár dní po porodu rozliší matka čichem své dítě od cizích novorozenců. V této souvislosti proto nepřekvapí, že výzkum amerických vědců odhalil u matek zvětšení temenních laloků, kde leží nervové obvody a centra pro zpracování smyslových vjemů.

Centra zpracovávající čichové vjemy jsou propojena s amygdalou, v níž se generují pocity spokojenosti i strachu. Po porodu dochází k zásadní změně v komunikaci amygdaly s čichovými centry, a to má za následek radikální obrat ve vnímání pachu dítěte. Na bezdětné ženy působí pachy dítěte vesměs negativně. Jednoduše řečeno - nevoní jim. Matkám je však pach dítěte příjemný.

V temenních lalocích mozku novopečených matek prodělávají obdobné změny i další centra pro zpracování smyslových vjemů. Například zvětšení struktur zrakového centra a posílení jeho aktivity umožní, aby si matka vštípila do paměti tvář svého dítěte. Stabilita této informace v paměti je nesrovnatelně vyšší než u informací získaných z většiny jiných smyslových vjemů. Souhra center pro zpracování čichových a zrakových vjemů s činností substantia nigra a amygdalou přispívají k vybudování pevné citové vazby mezi matkou a jejím dítětem.

Matky mají lepší paměť

Matky mají často pocit, že během mateřské dovolené tak trochu hloupnou a že jim péče o dítě neposkytuje dostatek podnětů pro aktivní duševní činnost. Často jde o subjektivní pocit a nejednou je takový útlum důsledkem fyzické únavy nebo nedostatku spánku. Anatomické změny typické pro „mateřský mozek“ naopak vytvářejí podmínky pro zlepšení duševní výkonnosti v mnoha směrech. Po porodu je například zvětšen prefrontální kortex, jehož aktivita je zvýšena při logických úvahách. Studie na zvířatech prokázaly, že mateřství zlepšuje prostorovou paměť. Tento efekt vydrží samicím až do pokročilého věku a je dále zesilován s každým dalším vrhem mláďat. Mateřství působí dokonce jako účinná prevence neurodegenerativních onemocnění mozku, jež přicházejí ve stáří. V pozadí tohoto preventivního efektu se můžou skrývat účinky oxytocinu uvolňovaného ve velkých množstvích při porodu a kojení. Ze studií na zvířatech vyplývá, že oxytocin posiluje matkám funkce hipokampu, který sehrává rozhodující roli při ukládání informací do paměti. Některé studie ukázaly, že ženy mají po porodu lepší paměť. To by mohlo souviset se zvětšením hipokampu zaznamenaným ve studii Pilyoung Kimové a jejích kolegů.

Mozek adoptivních matek

Výsledky výzkumu Pilyoung Kimové posouvají naše dosavadní znalosti o „mateřském mozku“ výrazně vpřed a naznačují zcela nové souvislosti. To, co obvykle označujeme jako „mateřské pudy“, nezahrnuje zdaleka jen instinktivní reakce. Jde o zcela nový funkční stav mozku, pro jehož navození je nezbytná i důkladná anatomická přestavba nervové tkáně.

Navození funkčního stavu odpovídajícího „mateřskému mozku“ není výhradní záležitostí hormonálních změn vyvolaných porodem. Na druhé straně však mají hormony celou řadu vlastností, díky kterým by mohly hrát při budování „mateřského mozku“ významnou roli. Prolaktin je znám jako klíčový hormon pro řízení laktace, ale zároveň významnou měrou povzbuzuje i tvorbu nových nervových buněk v čichových centrech mozku. O estrogenech je známo, že působí ochranně na neurony a působí jako ochrana mozku proti poškození vysokou zátěží.

Kimová a její tým nyní studují změny v mozku matek, které kojence adoptovaly. U nich nedochází k hormonálním změnám provázejícím porod, a tak výsledky napoví, zda jsou pro přestavbu mozku matek rozhodující hormonální hladiny rozbouřené porodem nebo následný kontakt s dítětem.

Výzkum v této oblasti by mohl objasnit příčiny některých poruch. Poporodní deprese by mohly vyvěrat z narušení normálního chodu změn v „mateřském mozku“. Pozitivní emoce spojené s mateřstvím a pocity uspokojení jsou důsledkem aktivity neuronů v substantia nigra a v amygdale. Pokud tato centra nebudou fungovat tak, jak to odpovídá nárokům organismu matky, může se dostavit úzkost, nedostatek pozitivní motivace a další problémy, které vyústí v poporodní depresi.

Otcovský mozek

Objevy související se vznikem a rozvojem funkcí „mateřského mozku“ nastolily otázku, zda se podobným způsobem nemění i mozky novopečených otců. Mění se funkce mozku otce? A dochází v něm rovněž k anatomickým změnám? I když je výzkum této problematiky teprve na samém počátku, mnohé nasvědčuje tomu, že existuje i „otcovský mozek“ - tedy funkční stav mozku typický pro samce, kteří se stali otci. Poznatky svědčící ve prospěch existence „otcovského mozku“ vědci zatím nasbírali především u pokusných zvířat.

Potomky rozeznávají čichem nejen myší matky, ale i myší otcové. Aby to samci zvládli, musí se jim nejdříve namnožit neurony jak v čichovém centru mozku, tak i v hipokampu, řídícím ukládání nových informací do paměti. Pokud vědci tvorbu nových neuronů v těchto oblastech mozku myšákům zablokovali, otcové své potomky čichem nerozeznali od cizích mláďat. Jakmile byla myšákům tvorba nových neuronů opět odblokována, schopnost poznat potomky čichem se rychle obnovila. U živočišných druhů, u kterých pečují o mláďata společně otec s matkou, prodělává mozek otců podobnou přestavbu, jakou prochází po porodu „mateřský mozek“.

Autor absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, kde se zabývá reprodukční biologií. Na České zemědělské univerzitě, na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích přednáší o biotechnologiích.