Mateřské školy v Litvě

Myslela jsem si, že s navštívením mateřských škol nebudu mít žádný problém, ale to jsem se velice spletla.

V Litvě nemůžete jít do mateřské školy na návštěvu jenom tak, musíte mít potvrzení od litevské univerzity, že studujete obor, který je spojený s mateřskými školami a za jakým účelem je chcete navštívit. Až s tímto potvrzením můžete oslovit mateřskou školu, která vám může, ale také nemusí, povolit vstup do jejích prostor, mluvit s učiteli a pozorovat jejich práci. Ovšem nedoporučuje se obvolávat mateřské školy osobně, je potřeba si najít přátele, kteří zde žijí a mluví litevsky, aby vše proběhlo bez problémů.

Mateřské školy v Litvě jsou pro děti od tří do šesti let, jejich třídy jsou věkově homogenní a poslední rok v mateřské škole je zaměřen na přípravu dětí do školy, tedy probíhá zde učení písmen, číslic a dovedností, které děti musejí zvládat před vstupem do základní školy. V Litvě neexistuje odklad školní docházky, po dosažení šestého roku dítě automaticky přechází do školy základní.

Navštívila jsem zde dvě mateřské školy, jedna byla klasická a druhá byla katolická. V katolické mateřské škole se mi líbilo více, měla podobně vybavené třídy, jako znám z České republiky, i když mě překvapilo, že nemají tolik hraček pro děti, jako u nás. V katolické mateřské škole měli v každé třídě, dokonce u každého schodiště a v každé chodbě, minimálně jeden obraz Ježíše Krista nebo svatého. Ve třídách měly dokonce malé oltáře, u kterých se děti učily modlit – jak mi řekla jedna jejich učitelka.

Klasická mateřská škola byla viditelně chudší, měli daleko méně hraček a ve třídách mi byla zima.

Homogenní třídy

Vzdělávací program mateřských škol je tu jiný, než máme v České republice. V Kaunasu neexistují mateřské školy s věkově smíšenými třídami, všechny třídy jsou homogenní.

S učením písmen a číslic začínají již u tříletých dětí – písmena, abeceda a číslice jsou využity k dekoraci tříd. Nikde jsem ve třídě neviděla viset obrázky namalované dětmi, ty byly vystavovány pouze na chodbách a pouze v malém množství.

Strukturu dne však mají podobnou.

Děti, které přišly do mateřské školy velmi brzy, snídají ve třídě. Poté následuje volná hra, kolem devíti hodin mají kroužek, kdy si zpívají, zdraví se a povídají si. Pak den pokračuje tím, že přijde „speciální“ paní učitelka na výtvarnou činnost, nebo na tělovýchovu či hudební činnost. Každý den mají činnost jinou, takže se zde nedá mluvit o propojení všech inteligencí a prolínající se náplni dne. Mateřské školy mají vlastní kuchyň, která pro děti vaří, mají vlastní malou jídelnu a také mají vlastní tělocvičnu. Klavír nemají ve třídě, ale ve speciální místnosti, kterou používají na oslavy.

Velmi mně překvapily jejich „speciální“ paní učitelky. Viděla jsem speciální paní učitelku na zpěv, paní učitelku na pohybové aktivity a paní učitelku na výtvarné činnosti. Jejich kmenová učitelka s nimi je vždy i se „speciální“ učitelkou, která vede hodinu. Jejich kmenová učitelka pouze dohlíží na kázeň, případně pomáhá připravovat věci za chodu, když „speciální“ učitelka nestíhá. Děti oslovují učitelky pouze jménem.

Legislativu mají podobnou jako my. Mají určitý dokument, který je vydán vládou a je přímo určený mateřských školám, dále mají vydané hygienické normy a každá mateřská škola musí vytvářet plán, který je většinou tvořen na tři roky.

Mravní rozvoj

V Kaunasu jsem navštívila dvě mateřské školy. Jednalo se o katolickou mateřskou školu Kauno Žaliakalnio lopšelis – darželis a klasickou státní mateřskou školu Kauno lopšelis-darželis „Malunelis”. Jejich denní řád je podobný, jako máme u nás, jen tyto mateřské školy jsou v provozu 12 hodin denně – od 7.00 do 19.00.

V katolické mateřské škole jsem v jedné třídě viděla vylepená pravidla chování na boční straně jedné skříně. Jednalo se o třídu s nejstaršími dětmi. Ve třídě jsem měla pocit, že vše jde tak, jak má, neviděla jsem žádný spor, nikdo nikomu neubližoval. Ve třídě panoval pracovní ruch. V ranním kroužku si zpívali písničku o chování – jak se mají chovat k ostatním dětem, že si mají pomáhat, mají mluvit přiměřeně hlasitě a že se ve třídě neběhá. Zeptala jsem se na práci s pravidly ředitelky a ta mi vysvětlila, že pravidla chování mají spojená s náboženskou výukou, kdy se děti společně s modlitbami učí i správnému chování k ostatním a pravidlům ve třídě. Bylo mi vysvětleno, že každé ráno před snídaní děti s učitelkou říkají děkovnou modlitbu, kdy děkují za jídlo. Pořádají i různé slavnosti týkající se víry a každý den učitelé děti učí lásce k bližnímu. V ostatních třídách jsem však pravidla chování vylepená neviděla.

Klasická mateřská škola neměla nikde vystavená pravidla. Zeptala jsem se tedy na jejich práci s pravidly, protože jsem byla svědkem, že když nejstarší děti pracovaly ve skupinách, některé skupiny nebyly schopné spolupracovat a veškerou práci za celou skupinu udělala pouze jedna dívka, kterou celou dobu ostatní zlobili, nedávali pozor a vyloženě ztěžovali dívce práci. Učitelka na rozruch ve třídě nereagovala a čekala, až všechny skupiny dodělají zadaný úkol. Na mou otázku, zda mají nějaká pravidla, mi učitelka odpověděla, že jsou liberální mateřská škola, která nechce děti svazovat pravidly a když se děti chovají nevhodně, upozorní je na jejich chování. Po mém dotazu, jak s dětmi řeší, když se jejich nevhodné chování opakuje, mi nedokázala odpovědět. Prostě s nimi pouze diskutují.

České mateřské školy pracují odlišným způsobem. Většinou si každá třída zpracovává vlastní pravidla chování, která děti znázorňují a následně si je vylepí ve třídě. I když je častý jev, že učitelky najdou obrázky slušného chování, vylepí je ve třídě a s dětmi potom o nich mluví a upozorní je, že to jsou pravidla i jejich třídy, takže se tak podle nich budou chovat.