Radko, přesně tak, do dvou let jsem dítěti nekoupila žádnou hračku, postaralo se příbuzenstvo. I tak máme doma pytel hnusných plyšáků, i když jsem rodinu, informovala, že si s nimi dítě nehraje. jsou v igelitovém pytli, a kdyby se někde dělala sbírka hraček por nějaký oběti, odnesu to. Některé syn ani neviděl, rovno jsem je stopila, aby mu to pak nebylo líto. Vůbec nechápu, proč je tak oblíbené obdarovávat děti tímto kýčem. Další v pořadí jsou auta. U někoho v rodině vyhrává kvantita nad kvalitou, takže jsou třeba z měkkého plastu a hned se rozbily, ale hlavně, že jsou VELKÁ. Čím větší, tím z toho má tchyně větší radost, syna ale auta nijak extra nezajímají. Ale knížky máme moc rádi, těch není nikdy dost, ani pro dospělé. Naštěstí disney a spol. se nám zatím vyhýbá...
Předchozí