Přidat názor k článku Proč lžeme svému lékaři?

Ale snáze se to poradí než provede. Po té sodě, co jsem dostala v porodnicích, kde byly moje pokusy o asertivitu udupány už v zárodku... Dětská lékařka mého prvorozeného je docela rozumná ženská, se kterou jsem neměla proč nijak bojovat, očkování jsem tehdy kriticky nezkoumala, naopak ona mě odrazovala od úmyslu očkovat něco navíc (jen proto, že na to pojišťovna přispívá). Jenže proč by se měla do otevřeného konfliktu pouštět ženská, které je nařízen dokrm UM, protože dítě údajně málo přibírá, když ví, že má prostě jen zrovna laktační krizi, o které ale lékař/ka nic neví a těžko by nesla, kdyby jí to bylo natvrdo sděleno.

Byla jsem po šestinedělí u svého gynekologa s tím, že mám velké bolesti prsou a usuzuju, že je způsobují buď kvasinky nebo syndrom bělavé bradavky. Pan doktor prsy prohlédl, řekl, že je mám nalité (aby ne po dvou hodinách v čekárně!), že mám mléko odstříkat a bude to ok. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že to je úplně jiná bolest než při nalitých prsou (samotné mi nějaký ten týden trvalo, než jsem si to uvědomila) a že si myslím, že by to mohl být ten syndrom, ale příznaky odpovídají i kvasinkám, tak jesti by mi pro vyloučení této možnosti mohl dát nějaké antimykotikum. Pak doktor mě nevybíravě vyprovodil s tím, že o takovém syndromu v životě neslyšel, a tudíž neexistuje, ať mu dám mu 30 korun a pustím se do toho odstříkávání, nashle. Ať se mi autorka článku klidně diví, ale přišlo mi zcela přirozené se s doktorem už neshledávat a najít si jiného.

Jak jsem psala výše, se synovou lékařkou mám vyrovnaný vztah. Ale přesto (nebo právě proto) jsem se jí nedokázala otevřeně zeptat, zda převezme do péče mou dceru, kterou hodlám porodit doma. Zeptala jsem se jí, by ji převzala po ambulantním porodu, odpověděla, že se obává novorozenecké žloutenky a že mi doporučuje setrvat v porodnici alespoň 48 hodin. Mělo smysl se jí ptát dál? Zvlášť pokud sama ukončila rozhovor slovy "Doufám, že nehodláte rodit doma..."? A riskovat ten vztah argumentací (vlastně vyvíjením nátlaku), že je ze zákona povinná vzít dítě do péče bez ohledu na to, kde se narodí?

Dcera má tedy lékařku jinou - takovou, se kterou jsem se na převzetí do péče po porodu doma předem domluvila, dala mi na sebe mobilní telefon a přijela k nám domů i o víkendu. Trochu "bojujeme" kvůli očkování, vesměs ale korektně - nevymlouvám se na neustálé nachlazení, ale řekla jsem jí, že bych MMR ráda odložila na dobu po druhém roce, protože z něj mám větší obavy než z oněch nemocí samotných, a po druhém roce jsme se domluvily na dalším odkladu kvůli potenciálním neštovicím. Jsem ráda, že jsem vyvinula dost asertivity a nemusíme si lhát, na druhou stranu bych neodsuzovala rodiče, kteří se ke lhaní a vymlouvání uchýlí, protože vůle musí být na obou stranách a u některých lékařů holt asi není.