Bludičko, děkuji za článek, je moc hezky napsaný a také se ve většině věcí nacházím.
Je mi to líto s tvou babičkou. Tekly mi slzy, protože jsem zažila podobnou situaci. Tehdy jsem byla 18letá holka, babička umírala "naštěstí" relativně rychle v léčebně. Ale slova, která říkala, mi zní doteď. Jak prosila, že chce jít domů
Že má 3 děti a nikdo ji nechce. Doktoři moji maminku zrazovali od toho, aby si ji vzala, že už potřebuje kyslík atd. Navíc byla samoživitelka a nikdo ji v tom nepodporoval.
A já si na základě této zkušenosti slíbila, že moji maminku takto umřít nenechám
I když ji tam každý den někdo navštěvoval, byla to hrůza všech hrůz a každou další návštěvu byla babička k nepoznání.
A s porodem, který zkončil CS se také musím vyrovnávat, ale beru to "s rozumem". Občas je mi líto, že jsem nepoznala, jaké to je rodit až do porození zdravého miminka.