Je pravda, že kojení je přirozený proces. Stejně tak je pravda, že když to nejde, UM není žádná špatná věc. Ale propagace kojení je opravdu jednostrannou masáží, protože když už je někde uvedeno, že se nemusí podařit,
je to
a) obvykle s komentářem, že to je obvykle nezkušeností a/nebo netrpělivostí
b) málokdy s poznámkou, že UM je v případě nutnosti naprosto v pořádku
c) vždycky někde na konci všeho textu, jen tak mimochodem.
Mluvím z vlastní zkušenosti, mám tři drobky, a u každého z nich jsem doslova ořvala
, když jsme s pediatričkou zkonstatovaly, že je třeba dokrmovat UM už ve druhém týdnu. Nejdřív jsem to vždycky zkoušela jenom MM, jenže kojit 24 hodin v kuse nelze, a tak to v každém případě vždycky dopadlo (každou hodinu až dvě 40 minut a po celé takové "dávce" váhový přírůstek 10-20g
. Spotřeba energie na sání nutně musela být větší, než ta mlékem dodaná...)
Nakonec je třeba dodat, že častá otázka, když vás někdo potká s krabicí UM s číslem 1, zní: Ty (UŽ) NEjkojíš? Načež následuje buď soustrastný nebo pohrdavý pohled - v období šestinedělí to taky nepřidá ...