"Jinou cestou do manželství byla cesta faktu. V situaci, kdy muž a žena sice formálně nevyslovili manželský slib ani při náboženském obřadu ani v soukromí před svědky, ale prostě žili jako manželé a lidé kolem je takto brali, jejich vztah byl po jisté době uznán za manželství. Např. ve Skotsku a v Dánsku tři roky společného života znamenaly, že muž a žena byli považováni za manžele. Takto byli takové dvojice na druhou stranu nuceny se po třech letech buď rozejít nebo vzít na vědomí, že jsou manželé se všemi právy a povinnostmi.[15] Podobně v Anglii, ve Francii a v Německu církevní soudy nutily k závaznému rozhodnutí ty muže a ženu, kteří spolu žili jako manželé bez toho, že by uzavřeli manželství. Takové dvojice se musely buď rozejít „pod trestem manželství“ (sub pena nubendi) nebo byl jejich vztah prohlášen za manželství.[16]"
Je nepřijatelné vkládat příspěvky, které jsou neplacenou reklamou (chcete-li reklamu, kontaktujte redakce@rodina.cz), které jsou urážlivé, vulgární, rasistické nebo v rozporu se zájmy serveru Rodina.cz. Redakce si vyhrazuje právo takové příspěvky odstraňovat.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.