S tím létáním to je pravda - děti asi spontánně hledají něco na víc, my máme doma stádo draků.... různě barevné, masožravé i býložravé, velké i malé, létavé i nelétavé... někteří bydlí v zemi... občas v tom mám hokej, pletu jim jména a syn (5 let) se pak zlobí, jak má nemožnou mámu...
))
Občas o nich začne vykládat s takovou vervou, že mám pocit, že mi praskne hlava... navíc očekává, že s ním povedu diskuzi, monolog s občasným mým "hmmm" mu nestačí.
A vzpomínám, že dcera v tomto věku zase měla "broučky". Prostě všelijakou imaginární havěť, kterou krmila, chovala, mazlila... Jen tolik nelpěla na tom, aby o nich musela pořád mluvit... :-D