Můj muž byl účasten celého porodu - od prvních bolestí, přes narození naší dcery, po vypuzení placenty. Byl mi velkou oporou, neuvěřitelně empatický. Dodnes nechápu, jak to dokázal - přestože tam byl, podával vodu, pomáhal do sprchy atd., jako by tam nebyl - tedy byl tam on jako člověk a chlapské ego nechal před porodnicí. Když jej mám někdy plné zuby a vzpomenu si, jaký je doopravdy, můžu s ním být zase dál. Taková je moje zkušenost. Zkušenosti našich matek jsou jejich zkušenosti. Ty naše na nás čekají, i když se mohou v mnohém podobat, stejně nejsou a nebudou stejné.
Předchozí