Muno, můj muž nestál u hlavy, aktivně se pohyboval tak nějak všude
, a na to, když mi řekl, že už miminko vidí, a že už to bude trvat jen chvilku, nikdy nezapomenu, vnímala jsem jen ten jeho hlas, oči jsem měla zavřené, takže jsem ho ani neviděla...
. Kdyby jen pro tuhle vzpomínku, tak mi za to jeho přítomnost u porodu stála
. Placentu jsme si prohlédli oba, mně se jako útvar zdála fascinující, ale chápu, že ne každý je takto naladěn. Mmch., moje maminka neuznávala přítomnost otců u porodu, ale když bylo u mne po všem, tak mám pocit, že byla tak nějak ráda, že jsem ho s sebou měla, z toho, co povídal (žádné detaily), jí došlo, že to mělo význam pro nás oba
.