Znám několik žen, které se venovali domácímu vzdělávání a i dětí. Některé děti už dokonce mají i ukončenou VŠ a to s červeným diplomem a jsou úspěšní v práci.
Maminky některé se vrátili ke své profesi a některé jsou ještě doma, protože mají více dětí a malých. Rozhodně to nejsou paničky, které si žijí na vysoké noze. SPíše si myslím, že se jedná o sebevědomé ženy, které ví co chtějí a čas investovaný do dětí jim přijde smysluplný. Jsou to většinou vysokoškolačky a to různé obory nejen humanitní, ale i věděcké.
Jinak si myslím, že děti kolektivem nestrádají. Ti co vyučují doma se spolu scházejí a dělají různé projekty společně a tak, aby to děti bavilo. Zkrátka si během roku klidně udělají "malý tábor" a tam berou např. husitské bitvy. Vyrobí si palcáty, oblečení a mluví o tom všem. Mě by se to určitě líbilo více, než kolikrát kolektiv ve třídě, který řeší jestli mám už mobil, nebo značkové oblečení a jestli jsem taková a nebo maková.
Předchozí