Přidat názor k článku Maturity kdysi a dnes

Maturovala jsem v roce 2008 na tomtéž gymnázium, na kterém paní profesorka Válková učí (čímž ji zdravím )a musím říct, že pro mě ta maturita byla o tomtéž, jako pro ni v roce 89; taky 4x 30 otázek samostatně vypracovaných, taky od října, taky to nakonec bylo strašně jednoduché, taky čtyři jedničky.
Jedině že jsme neměli písemku z angličtiny (která by mi teda ale nevadila) a žádný odborný předmět.

Jo, a taky jsem uměla všechny otázky už před svaťákem, což se ukázalo jako prozíravé, neb během něj jsem nebyla schopná ničeho. Jakože fakt ničeho, maximálně tak poslouchat BBC (a namlouvat si, že se tak učím na angličtinu ), jinak jsem byla totálně psychicky zhroucená, ubrečená, neschopná vstát z postele, oblíknout se, třásly se mi ruce, motala hlava, fuj (podobný stav jsem si pak zopakovala o dva roky později na vejšce a skončil měsícem v Bohnicích a práškama, ale to je už jiná historka). V životě mi nebylo tak blbě jako ten týden svaťáku, ty Bohnice s cipralexem na těžkou depresi o dva roky později včetně.

Pročež důrazně protestuju proti tomu, že maturanti z doby po roce 93 to mají snadný

Jak je to s dnešními maturitami neumím posoudit, teď mě zajímá spíš diplomka, ale počítám, že je to prostě tak - když škola bude chtít, může být maturita šaškárna, když chtít nebude, nemusí; mám ale pocit, že tak tomu bylo vždycky. Jenom je trochu... nešťastné, že právě státní maturita se tvářila, že právě nastaví onu nepodkročitelnou laťku a zabrání tomu, aby maturita mohla být šaškárna. No, nenastavila, pročež je v současné podobě zbytečná... a tak se vlastně nic nezměnilo. Škoda prostředků, vynaložených na přípravu maturity v téhle podobě, ale ono z toho ještě něco užitečného třeba vzejde. A když ne, tak si řekneme s Cimmermanny,že vyfukováním cigaretového kouře do vody zlato nevzniká, aneb negativní výsledek je taky výsledek