Přidat názor k článku Kritický bod ve vztahu?

Taky moc nechápu, co je odpudivé na genderové rovnosti, krom toho, že je to prostě nezvyk. A myslím, že za tím může někdy být i kolektivní hecování chlapů, kteří byli ještě vychováni tak, že ženská se chlapovi nevyrovná. Za sebe můžu říct, že mi taková společnost nikdy nevyhovovala, prostě proto, že se ode mne chtělo, abych se připojil jako ovce ke stádu a souhlasil s moudry jako... že feministka akorát potřebuje chlapa, rovnost chtějí akorát ošklivky atd. Naopak mi vyhovuje, když se můžu pohybovat mezi lidmi a nemuset je dělit podle pohlaví, ale podle toho, jak si s kým rozumím. Je to mnohem pohodlnější.

"Že by se muž staral mnoho let o ty samé děti a tu samou ženu jen proto, že si rád hraje s dětmi a povídá s ženou, není dle mého přirozené a předpokládá na jeho straně nadstandardní dávku altruismu (:"

Pokud k těm konkrétním dětem a ženě nemá jiný vztah, tak to asi moc přirozené není. Ale předpokládám, že se muži spíš starají o ty samé děti a tu samou ženu, protože je mají rádi a kromě toho si rádi hrají s dětmi a povídají se ženou. Jinak bleskla mi hlavou vzpomínka z cestopisu A. V. Friče někdy z počátku minulého století, z prostředí amazonských Indiánů - popisuje tam už staršího muže, asi po dvaceti letech manželství s tou samou ženou, jak se při nějaké příležitosti hezky ustrojil, aby se líbil svojí ženě... Takže mezi těmi "divochy" to asi bylo přirozené.