Přidat názor k článku Kam zmizela komunikace?

Náš kulturní okruh je starší než 50 - 70 let. Průmyslová revoluce byla před víc než 100 lety, rozdělila rodiny na ty co jsou doma a ty co pracují, vynutila si zaměstnání žen, atd.

Ale, ve většině světových kultur bylo/je zvykem že matka má do nějakého věku dítě pořád s sebou a reaguje okamžitě na jeho pláč. Taky s ním spí v jedné posteli (tedy pokud nějakou má) nebo místnosti. Tím se lišíme. U nás až tak ne výrazně, ve Státech prý mnohem víc.

Pro ženy z tradičnějších kultur je prý šokem, když zjistí, že v Evropě nebo Státech malé děti nemohou spát s rodiči nebo že když pláčou, nikdo je nezvedne a nepochová. Prosím, já vůbec nechci rýt do někoho, jehož dítě pláče i když ho chovají. Jedna z našich dcer byla taky taková. Mluvím jen o obecném nastavení, protože tady ta tendence u nás vznikla z nějakého konkrétního kulturního podnětu, a rozšířilo se to, někde víc, někde míň.

Jo, a kdž vidím, že někdo dělá něco, dítěti, o čem vím že mu to ubližuje, tak to okomentuju jako špatné. Nechci soudit toho člověka, ale to co dělá vnímám jako špatné, a takový je i můj komentář. I z neopečovávaných dětí jistě vyrostou nějací lidé. Ale, i podle dlouhodobých studií, lidé většinou agresivnější, neobratnější, emocionálně nedovednější, nesnášenlivější, nešťastnější. Ehm, nepřipomíná vám to něco?