vidim to uplně stejně. Pamatuji si, když byly obě moje děti batolata(měla jsem je po 16 měs.), tak "výlet" do města za účelem nákupu byl většinou podřízen jedinému cíli:přežít. O nějakém klidném vyprávění, co kde vidíme a co budeme dělat doma nemohla být řeč. Naopak doma jsme rozprávěli jak o život, takže kdyby mě někdo potkal v MHD, tak si taky určitě řekne, jak jsem nekomunikativní necitelná bytost. A kdyby to řekl mě, tak by mě nejspíš rozplakal
jinak mě přijde, že naopak dneska matky na svoje děti ve společnosti žvatlatlají někdy až přespříliš