Vážný, ano, chápu historicky zakořeněnou nedůvěru Čechů k autoritám.
Přesto si myslím, že zdravá hrdost na příslušnost k různým spolkům a sdružením, církvím, školám a v neposlední řadě k vlasti tu byla ještě za druhé světové války i krátce po ní. Dílo morální zkázy dokonal teprve následující režim. A přestože od té doby lidé měli dvacetiletou šanci "srovnat se", stále žijí s mindrákem, který jim velí považovat dodržování jakýchkoliv pravidel za omezování jejich svobody, kterou chápou spíš jako "cochcárnu".
A co se týče té pověstné kreativity a schopnosti improvizace, tak ta je pozitivní jen do určité míry. Určitě člověku pomáhá přežít v neorganizované společnosti, pomáhá přežít v totalitě, ale pokud přerůstá v absolutní neukázněnost a v tu zmiňovanou "cochcárnu", naopak brání vytvoření fungující organizace.
Předchozí