Do školních uniforem?

Nejsem odborník a slovo uniforma mi vždy připomínalo staré časy - pionýry, vojáky a veřejnou bezpečnost. Člověk měl vžitou negativní představu o uniformitě, uniformách a všem podobném. Všechno patřilo do škatulky "konečně jsme volní a uniformovaných hlupáků máme plné zuby". A oblíkat do uniforem děti? Proč, ať jsou proboha volné a oblíknou se, jak chtějí. Jsme volní, svobodní lidé a tak proč děti svazovat a nutit oblékat do stejného oblečení po většinu dne?

Tedy tohle jsem si myslela po celou dobu, dokud jsem neměla děti školou povinné.

Jenže osud nás zavál do zemí uniformovaných. Zpočátku to byla jenom školka, ale předškoláci patří v USA i v Austrálii už do základní školy. Předškolní třídě se říká Kindergarten a už se tam nosí uniforma. Tedy nosi : to byl můj první objev. Uniforma není povinná. Je jenom doporučená. Když dcera ječela, že chce jít do školy v růžových šatičkách, tak jsem ji nechala, jak mi doporučila učitelka. Po pár dnech, možná i týdnech dceři došlo, že je divné chodit oblečený jinak, než ostatní. Takže jsem se vydala na lov uniforem. Další věc, kterou jsem netušila je, že uniforma většinou není jedna jediná, alespoň co se týče státních škol. Je to spíše něco jako oblek úředníka v bance : musí odpovídat určitým pravidlům a většinou má tmavě modrou nebo béžovou barvu. Volba je na samotné škole, která barvu určí. Uniformy se prodávají v běžných obchodech, od bot přes punčocháčky až po svetry a bundy. Trika si většinou prodává škola sama, protože je na nich jejich logo. Ve finále je výběr mezi šatama a sukní u holek, kluci si mohou vybrat šortky nebo dlouhé kalhoty a svetry mají všichni více méně stejné. Různé značky vyrábí z lepších či horších materiálů, střihy se také malinko liší, ale moc vidět to není.

A dojem po dvou letech? Vracíme se zase do Čech a uniforma mi bude chybět. Vůbec ne kvůli smazání sociálních rozdílů, které beztak každý pochopí, ale z dalších praktických důvodů:

• Odpadne diskuze o tom, co chce dítě ráno na sebe, proč tohle ano a proč jiné ne. Rychlost ranního oblékání do uniformy a řešení jiného oblečení, ať už večer či ráno, je naprosto neporovnatelná.
• Smrskne se šatník. Není třeba řešit otázku, kolik dní může dítě nosit jedno triko (z mého hlediska, dokud na něm není flek, takže rekord jsou asi 3 dny). Najednou stačí dvě sukýnky, jeden či dva svetry a tři trika na týden. Spousta dětí v tom vlastně chodí až do večera.
• Odpadají diskuze o tom, že spolužačka má každý den jinou sukýnku a moje dítě ne, a vysvětlování proč.
• Končí úvahy o tom, co je pro dítě vhodné oblečení do školy a co ne. Hurá.
• Vypadá to pěkně. Nemůžu si pomoci, ale najednou mi ta třída přijde taková srovnanější a upravenější. Ale to je takový estetický důvod navíc. Uniformy holčičkám sluší, vypadají najednou trochu jako ze starých časů. Teenagerům bych uniformy vlastně přála ještě víc, pořádně bychom ušetřili za značkové oblečení. Ať ho mají, ale přeci jen méně, než když to mají potřebu nosit každý den do školy.
• možná ještě další důvod, který ale platí jen u některých škol. Sounáležitost se skupinou a vlastní školou, hrdost na to, že do ní chodí a nosí její logo.

A negativa? Snad jen to, že často školy prodávají svá trika za dost vysoké ceny. Zbytek uniformy jde koupit v jakémkoliv obchodním domě za ceny lidové, tak to není tak hrozné. Nemluvě o školních bazarech uniforem. Jinak mě nenapadá nic.

Každopádně, pokud budete mít to štěstí a škola zavede uniformy, těšte se na ně, je to velice příjemná a pozitivní zkušenost. Doufám, že se snad i u nás tahle myšlenka trochu rozšíří a nám, rodičům, usnadní život. Moc bych si to přála.