Přidat názor k článku Do školních uniforem?

Když si vzpomenu na svá školní léta, uniformu bych brala všema 10. Naši nebyli moc majetní a máma razila heslo "u děcka je jedno jak vypadá",tak koupila vždy to nejlevnější bez ohledu zda mi to sedělo a slušelo, takže jsem permanentně vypadala jako idiot a do toho babiččiny pletené svetry z nekvalitní vlny (většinou khaki a šedivé barvy, kradla to ve fabrice), které hrozně kousaly. Taky jsem musela odnosit veškeré oblečení po starších sestřeních a sestře, které se nějak přešilo, nadšilo, zkrátilo, záplatovalo. K tomu si přidejte povinný střih podle kastrolu a dílo zkázy bylo dokonáno.Čím sem byla starší, tím sem byla zoufalejší a u skříně brečela, protože sem opravdu neměla co na sebe (a musím říct, že to mám dodnes mámě za zlé - i s málo penězi se dá pořídit něco hezkého oblečení, ale jí to přišlo zbytečné).V pubertě to byl očistec, chtěla jsem se líbit klukům a místo toho jsem byla velmi zamindrákovaná a uzavřená. Navíc zákaz malování, experimentů s vlasy, prostě nic.Kdyby byly školní uniformy a máma mi pořídila i obnošenou nebo nejhorší kvality, nebyly by to ani zdaleka taková tragédie. Ale je pravda, že dnes se dá i za pár korun pořídit opravdu hezké oblečení jak na děti tak na dospělé, jen zase smradi prudí se značkami.Jinak ale zastávám názor, že uniforma sociální rozdíly nezakryje (a taky k tomu nevdidím důvod, proč děti vychovávat v iluzi, že mají všichni stejně peněz).