Taky přidám svůj názor.
Ještě než jsem měla vlastní děti, hlídala jsem jako au-pair, hlídala jsem děti i v ČR, jezdila jsem s nimi i MHD, apod. Zdálo se mi, že se jim jejich rodiče málo věnují, že jsou matky na své děti nepříjemné a měla jsem svůj "načtený" názor. Opravdu těch knížek jsem přečetla mnoho.
Teprve až když se mi narodilo první dítko (nyní již 5. leté), jsem všechny matky pochopila, jejich přístup k dětem. Jak jsem se tehdy mýlila, jek jsem byla naivní! Nyní mám děti 2 (už i 3. letého), milují jízdu MHD, ale někdy jsou unavené a celou tu cestu propláčou a profňukají, a já jsem s dětmi 24 hodin a 5 dní v týdnu sama. Takže si opravdu připadám, jako krkavčí matka (to i přesto, že vím jak bych se eventuelně v té a v té situaci měla chovat), a nechám je klidně křičet a přetrpět tu jízdu v MHD a to i když vím, že jsou tam lidé, kteří jsou stejně unaveni jako mé děti a šíleně jim to otravuje život.
Tímto se za nás všechny matky omlouvám, myslím, že většina z nás si s dětmi povídá,zpívá jim, mazlí se s nimi, chovají je, milujeme je, dáváme jim to nejlepší, ale někdy jsme unavené a opravdu na ty děti i zakřičíme, nebo je prostě na chvilku ignorujeme.
Prosím, pokud to někoho tak hodně vytáčí, nechte matku jet v autobuse, a vy si vystupte na zastávce a jeďte dalším spojem - v případě Prahy ve špičce i do 3 minut další bus, metro či tramvaj. Nebo to protrpte s matkou a dítětem. Věřte mi, ani maminkám tato situace není příjemná!
Předchozí