Přidat názor k článku Housle nebo vozembouch?

Já jsem jako dítě chtěla umět hrát na klavír. Rodiče byli proti, mají rádi klid, ticho a zdálo se jim to jako něco zbytečného. Nakonec jsme se začala učit hrát na klavír ve 32 letech. Našla jsem výbornou učitelku za ZUŠ na mateřské a postupně jsme se zkamarádily. Nakonec jsem za rok zvládla i zápočet na PdF a věřím, že zvládnu i další zkoušky. Mrzí mě roky na ZŠ, kdy jsem mohla hrát a často ani nevěděla, co mám dělat s volným časem. Teď mohu trénovat tak mezi desátou a půlnocí. Každopádně začít lze asi v každém věku. Nicméně my s manželem považujeme hru na nějaký hudební nástroj za součást vzdělání, kterou bychom rádi svým dcerám dopřáli. Na radu kamarádky začaly holky hrát v 5 a 3 letech. Ona je naopak příznivce toho, aby dítě začlo raději alespoň rok před nástupem do ZŠ. Nevím, zda se nám podaří, aby holky hrály hrály rády celý život, ale myslím si, že mají dobře nakročeno. Mladší si vyloženě užívá své úkoly a zodpovědnost a starší se zase líbí, že se může naučit cokoliv, co se jí zalíbí. A ona i třeba Evropská klavírní škola vypadá úplně jinak než učebnice před dvaceti lety. Na druhou stranu je pravda, že cvičit se starší také vždycky nechce a obliba hry je u ní ve vlnách (hraje 2 roky).
Co se týká ceny klavíru, tak ten se dá sehnat i třeba za odvoz (ten náš nás vyšel na 2 tis.), spíš je problém s umístěním a hraním třeba v paneláku. Ale i to se mění a řekla bych, že digitální klavíry jsou také čím dál dostupnější a dají se sehnat z druhé ruky. Je to investice, jistě jsou lidé, pro které je to moc, ale rozhodně to není pro většinu nedostupné.