Přidat názor k článku O internetovém pirátství

Ok, vyzpovídal jsem sotva zletilou dceru a jejího partnera.

Moje dcera má ráda tebe, Radůzo, oba pak čtou fantazy, Alraune. Stahování považují za volbu první a jedinou, o ničem ostatním neuvažovali. Moje vysvětlování že autoři taky potřebují něco dostat zaplaceno je poněkud překvapilo. Po nějaké době však připustili, že že by rozhodně dali pajcku za stažení, pokud by věděli že se ty peníze dostanou autorovi. Jinak tvrdí, že tři čtyři pět stovek za originál CD prostě nemají a nedají. Docela je překvapilo, že s autorem je vlastně možné komunikovat, když má webové stránky a tak.

Oba připustili, že je zvláštní obrat o peníze autora, kterého vlastně mají rádi. Tvrdili ale, že i kdyby měli možnost stáhnout placeně nebo neplaceně, váhali by zaplatit, protože si myslí že z peněz se větší část k autorovi stejně nedostane! Tedy, jsou schopni po jistém nakopnutí cítit loajalitu k autorovi, ale bezejmenní zprostředkovatelé je nezajímají a nechtějí jim dát ani korunu. To je taky trochu důvod preferování stažení načerno, nemají pocit že by v případě legálního stažení platili v první řadě autorovi.

Připustili, že by jim ve volbě dost pomohlo, kdyby dostali dobře umístěné a jasné informace o tom za co přesně platí a komu. Potom by ty peníze dali.

Dcera poznamenala že by se takový trend mohl časem rozšířit, pokud by jím hlavně mladí byli ovlivněni a zvykli si na něho, ale že převažujícím motivem stahování načerno jsou prostě peníze: zvyk nedat žádné peníze, pokud to jde obejít. V případě chudých je to funkční zvyk, v případě bohatých je to asi ...no prostě zvyk. Poznamenávám já.