O internetovém pirátství

Původně jsem chtěla napsat vtipný fejetonek o mé cestě do Itálie skrzevá opravu harmoniky.

O tom, jak po mailové korespondenci a ujištění, že ve firmě mají dovolenou do 28.8. jsem se 29.8. marně dobývala do areálu firmy, o tom, jak jsem se nakonec dovolala vyjukaného zaměstnance, který mi sdělil, že prázdniny mají až do 3.9., že jsem je nakonec umluvila, a harmoniku mi opravili. O tom, jak jsem v restauraci někde na konci světa nesměle špitla, že mám dietu "senza glutine" a číšník beze slova odešel. O tom, jak jsem si myslela, že už se nevrátí a namísto toho se přiřítil s dvěma vytištěnými menu specielně pro celiatiky včetně bezlepkových těstovin. O tom, jak báječné je italské moře, prosciutto a že rozhodně stálo za to těch 2500 kilometrů urazit, ačkoli jsem v naší výpravě byla jediným vlastníkem řidičského oprávnění.

Taky jsem chtěla psát o tom, že moje dcerka šla dnes poprvé do školky, o tom, jak jí její starší bratr udílel rady, bez nichž by v kolektivu dozajista neobstála. O tom jak mne překvapilo, že ony rady se týkaly především záchodů. Kde se nacházejí, kolik jich je a jak vypadají.

Místo toho budu psát o internetovém pirátství. Moje deska "Ocelový město" teprve zamířila do distribuce, ale někdo nelenil a už ji umístil na server ulozto.cz. Je to bezva. Zřejmě to bude jeden z těch 127 diváků, kteří si moje CD zakoupili v předpremiérovém prodeji. Možná jsem mu hleděla do očí a potřásala rukou.Patrně si s oním výliskem zakoupil i autorská, vydavatelská a distribuční práva. Rozdíl mezi tím, když si někdo vypálí jedno CD a tím, když ho někdo umístí ku stažení na internet je obrovský. Za vypáleným CD si představuji kupříkladu studenta, který by se k CD jinak nedostal, neb by mu na něj nezbylo. Mávnu tedy nad tím rukou, i když se může jednat o tisíce "černých" CD. Ovšem umístit CD na internet je nelegální distribuce. Vydávám si CD sama. To znamená, že za mnou nestojí žádné velké vydavatelství, které je kryto nadnárodní sítí. Nemám žádné sponzory - to znamená, že veškerou režii hradím ze svého- nikterak olbřímího kapitálu. Ta režie je vskutku nemalá.

Vloni jsem vydala CD začínající kapele, která by v té době jen těžko hledala vydavatele. Investice to byla závratná a nevratná. Podobný sponzoring nebude možný, pokud i letos budu ve ztrátě. Protože vydávání nosičů je obchod. Jsem poměrně impulsivní. Vlastně spíš nepoměrně. A ještě nepoměrněji tvrdohlavá.

A napadla mne geniální obrana proti podobným megasdílečům. Prostě žádné nosiče nevydávat. Z hlediska fungování hudby je její "trvalé" zaznamenávání vlastně blbost. Hudba je jako mandala. Uplyne v čase, vydá energii a zmizí, rozplyne se. Proč prostě jenom nehrát? Uvažovala jsem o tom, že Ocelový město vydám na vinylu. Že na něj dám písničky, které se nám na CD nevešly. Že to bude pěkný. Investice do vinylu je ještě nadměrnější. A mně to všechno vzalo chuť k podobným počinům. Daleko lepší investice bude, když budu se svými dětmi a když budu hrát. Hrát a hrát a hrát. Koneckonců z toho je stejně nejvíc radosti. Mno. Tak já jdu posekat zahradu a pak budu hypnotizovat telefon, jestli mi nevolají ze školky, že po mně dcerka teskní. A jestli nezavolaj, tak ještě stihnu posbírat padavčata. Hezký podzim! :-)

Fejeton vyšel původně na www.raduza.cz.